„Život měla těžký. Od šesti let byla bez maminky, její táta musel narukovat do první světové války. O ni a mladšího bratříčka se začala starat teta, řádová sestra, která přijela z Vídně,“ přiblížily seniorčiny dcery Marie Strouhalová z Prostějova a Marta Kvapilová z Vřesovic.

Již ve věku třinácti roků začala Marie Snášelová sloužit na statcích jako děvečka. Vdávala se v šestadvaceti. „Na statku v Šubířově se seznámila s naším tatínkem. Byl tesař,“ prozradily dcery.

Manžela paní Snášelová pochovala před dlouhými devětačtyřiceti roky. Zůstala bez muže, dřela v družstvu, věnovala se dcerám, později vnukům a nakonec i pravnukům. Těch má nyní deset, nejstaršímu je dvaadvacet let, nejmladší má rok.

„Maminka vždycky říkala, abychom jí nebraly kolo, pivo a televizi,“ usmívají se dcery. Co ještě napomáhalo vitalitě oslavenkyně? „Každé ráno si dávala štamprličku slivovice. Měla ji doporučenou na nízký tlak,“ řekla Marta Kvapilová s tím, že každý pátek její maminka vyrážela do sauny. Ta v družstvu fungovala od šedesátých let až do devětaosdesáté­ho roku.

V pětaosmdesáti letech se Marie Snášelová podrobila operaci kloubů. V devadesáti prodělala náročnou operaci střev.

„Dva měsíce ležela v nemocnici, musela se znovu učit chodit. Vzali jsme ji potom na Hostýn. Maminka se tam rozloučila s Pannou Marií, kterou po celý život milovala. Stála za oltářem, brečela a tvrdila, že je tam už naposledy,“ popsala Marta Kvapilová a připomněla vzornou péči místního lékaře. „Doktor Smékal má ke starým lidem skvělý vztah. Stejně tak seniorům pomáhá i náš starosta pan Fica. Oběma jim moc děkujeme,“ vzkazují sestry.

Z těžké nemoci se jejich maminka zotavila, dál pomáhala s výchovou capartů. Před rokem a půl však ohluchla. Naslouchátko nepomohlo a komunikace začala být velmi obtížná. Rodina nyní ani netuší, co si babička myslí, když se dívá na televizi.

Marie Snášelová dostala na sobotní oslavě od rodiny dorty a květiny. Na klíně si pochovala nejmladší vnouče. K jubileu jí popřál i vřesovický starosta.