Řeč je o dobrovolných hasičích z Kostelce na Hané, kteří nyní zabodovali v anketě Dobrovolní hasiči 2014.

Lidé je svými hlasy vynesli na stříbrnou pozici mezi všemi jednotkami na severní polovině Moravy. VÝSLEDKY ANKETY ZDE

Nejen o soutěži, ale také o činnosti jednotky jsme si povídali s Petrem Bohanesem.

Jak vás napadlo zapojit se do soutěže?
V dubnu letošního roku jsme vyjížděli k požáru domova seniorů v Kostelci na Hané, při kterém se zranilo sedm lidí. Dělám hasiče deset let, a tohle byl jeden z nejnáročnějších zásahů. Ne tak fyzicky, ale především psychicky. Kdybychom byli na místě o pár minut pozdě, tak vytahujeme mrtvé, a ne zraněné. Jednoho našeho člena, Libora, napadlo, že bychom zkusili tento zásah nominovat do soutěže. Z nominací pak vybrala odborná porota z každé oblasti v rámci České republiky pět sborů a my jsme byli nominovaní za severní Moravu. Pak už to bylo jen o tom, který sbor dostane větší počet hlasů.

V anketě jsme skončili na druhém místě s tím, že vás předběhla Mohelnice. Jak ocenění vnímáte?
Myslím, že jsme skončili nad očekávání dobře. Sice nás předběhla Mohelnice se svým zásahem zavalené osoby, ale je to také o tom, že Mohelnice je daleko větší než Kostelec na Hané, takže je i větší šance, že se jim podaří sehnat více hlasů. Děkujeme všem, kteří nám dali své hlasy, protože pro nás je to ocenění naší práce. Je to ocenění nejen za zásah v domově seniorů, ale za celkovou naši činnost. Při požáru v domově seniorů byla spousta lidí, která to pomohla zvládnout. Kus dobré práce udělali zaměstnanci domova. Kdyby sestřička nezavřela dveře, tak by se tam polovina lidí udusila.

Hasiči z Kostelce na Hané zabodovali v anketě Dobrovolní hasiči 2014

Je to první ocenění, které vaše jednotka získala?
Ocenění tohoto typu, kdy o vítězi rozhodovali lidé ve veřejné anketě, jsme získali poprvé. Dostali jsme ocenění za pomoc při povodních v roce 1997 nebo v Praze o pár let později. Jsou to ale ocenění od subjektů, které byly nějakým způsobem poškozeny, anebo třeba od krajských hasičů.

Vyjíždíte k dopravním nehodám i požárům, asistovali jste při plánované demolici OP i při povodních. Který zásah byl pro vás nejnáročnější?
Nejtěžší byly povodně, například když byly vytopeny Troubky, náročný je také každý požár domu. Při něm se člověk na místě setká se zraněnými a postiženými lidmi, a to je vždy náročné na psychiku. Každý zásah má něco do sebe. Na místě musí člověk pracovat na sto procent a nemá čas nad tím přemýšlet, ale když se po zásahu vrátí domů, tak mu to postupně dochází. Pak už je na každém hasiči, jak se s tím vyrovná.

Práce hasiče je náročná fyzicky i psychicky. Dá se říct, jaká je životnost hasiče?
Buď je to na celý život, nebo vůbec. Hasičem se člověk rodí, ale také má vliv rodinná vazba. Můj strýc dělával velitele kosteleckých hasičů, děda taky, takže člověk se k tomu nějak dostane, i když třeba později. Pokud to člověka chytne, tak se s tím nedá ze dne na den skončit. Pokud člověk vidí, že za tři minuty není schopný být ve zbrojnici a převlečený, tak to asi není to pravé ořechové Ale i když je člověk už starší a necítí se na to, aby jezdil na zásahy, tak pořád může ve sdružení fungovat a pomáhat například s pořádáním akcí.

Jako hasič musíte být pořád ve střehu. Jak je těžké skloubit tuto činnost se zaměstnáním?
Je to o zaměstnavateli. Zákon o požární ochraně říká, že zaměstnavatel musí pustit zaměstnance k zásahu, ale realita je občas jiná. Některé firmy to nechtějí chápat. Já mám v tomhle štěstí, protože můj zaměstnavatel mi vychází vstříc, ale mám kamaráda, který kvůli tomu přišel o práci.

Za druhé místo v soutěži Dobrovolní hasiči 2014 jste získali odměnu ve výši 35 tisíc korun. Už víte, co za peníze pořídíte? Co by vaše jednotka potřebovala?
Peníze použijeme na vybavení nebo chod jednotky. Město nám vychází hodně vstříc a podporuje nás, ale už bychom potřebovali novou zbrojnici. To je největší bolest. Problém je, že část aut stojí jinde než u zbrojnice, takže se musíme na šatně převléknout a pak čekáme na cisternu. Také bychom potřebovali lepší auto, protože to naše je více než třicet let staré.

Před několika lety jste začali prosazovat důležitost zdravotnického vzdělání.
Byli jsme první jednotka, která tlačila na to, aby byl v každém sboru zdravotník, a aby měl každý člen zdravotnické vzdělání. Udělali jsme to vnitřně a všichni viděli, že to funguje a hlavně že to jinak nejde. Dnes už je to víceméně standard, ale předtím to tady nebylo. Byli jsme snad první v republice.

Kromě výjezdů se také účastníte různých soutěží a pořádáte ve městě kulturní a společenské akce.
Pořádáme soutěž zásahových jednotek O hanáckó sekyrko, při níž se jednotky naučí to, co pak mohou uplatnit u reálných zásahů. Také se pravidelně účastníme Setkání Kostelců, které se koná každý rok. Příští rok proběhne čtyřiadvacáté setkání, které se bude konat u nás. Kostelce budeme hostit 20. června.