Svého kamaráda na cesty, Stanislava Švantnera, potkal na Andamánských ostrovech u Indie a od té doby podnikají výpravy společně.

Spousty fotografií, které z výprav vozí, publikuje David Kolba jen na svém vlastním webu. „Mám předjednanou výstavu, ale nemám čas domluvit její realizaci,“ stěžuje si tak trochu sám na sebe.

Jak říká, našinci si v podvědomí nosí řadu předsudků o lidech, kteří žijí v Asii nebo na Dálném východě. „Na Borneu jsme přespali u Dajáků, což býval kmen lovců lebek, ale byli to přátelští a milí lidé,“ uvádí příklad Kolba.

„Také třeba běžní obyvatelé Íránu jsou úplně bezproblémoví, žádní náboženští fundamentalisté,“ poznamenává.

Sám však poznal i odvrácenou stranu cestování. Právě v Íránu je každý den sledoval jiný člověk, který uměl aspoň trochu anglicky. Na Andamánech zase kontroloval přidělený voják zákaz fotografování v jejich autobuse při průjezdu územím vládou chráněného kmene.

V Česku se nejčastěji dostane ke skalnímu lezení v Moravském krasu nebo Adršpachu.

„V dnešní době se horolezectví zlehčuje, hlavně pokud jde o přístup k tomu, co člověk sám zvládne. Někdo si nakoupí vybavení a hned se vydá na skály. Lidé mají pocit, že vlastně o nic nejde,“ vyslovuje Kolba svůj názor na takzvané rekreační lezce.

Na další výpravu se chystá v zimě, ale ještě neví kam. „S vízy nebývá problém, turista je většinou dostane na letišti nebo na hranici dané země. Máme víc tipů, kam bychom chtěli jet, ale řídíme se i aktuálními cenami letenek," tvrdí David Kolba, který se jako živnostník živí výškovými pracemi, opravami střech a těžko přístupných míst domů.

„Vydělávám si tím na své cesty a koníčky,“ dodává s tím, že podle něj je to práce jako každá jiná. Ne každý by však dokázal opravit a natřít čtyřicetimetrový komín sladoven v Zábřehu, kam se zrovna chystá.

Petr Syrovátka