Hrabě Belcredi: Havel mi vyprávěl zážitky z vězení

„Vídali jsme se častěji, ale to první setkání bylo nejemotivnější. Když jsme spolu poprvé mluvili, tak mi řekl: ,Ale já vás znám.‘ Tomu jsem se podivil a ptal jsem se jej odkud, vždyť jsme se nikdy dřív neviděli. ,Z kazet, které se různými cestami do Československa dostávaly. A na některých těch nahrávkách jste také mluvil.‘ To pro mě tehdy bylo překvapení,“ vzpomíná hrabě Belcredi.

S Václavem Havlem se pak setkal ještě mnohokrát.

„Byl to úžasný člověk. Byl přímý, nekomplikovaný a velice dobře se s ním povídalo. Zajímaly jej osudy ostatních lidí a já jsem se od něj zase dozvídal zážitky z vězení. To byly věci, o kterých jsme v zahraničí prakticky nic nevěděli. Myslím, že si prožil to nejhorší, co mu tehdy režim mohl připravit,“ vyprávěl Richard Belcredi.

Vzpomínky na návštěvu Václava Havla v Prostějově

Při návštěvě prezidenta Havla v Prostějově se s ním setkal i první polistopadový starosta města Miroslav Zikmund. Tehdy působil ve funkci místopředsedy městského národního výboru.

„Naše první setkání proběhlo u hřbitova, kde kolona přijíždějící do Prostějova zastavila. Prezident tam šel položit květiny na hrob generála Sachera. Po cestě ke hrobu jsme spolu hovořili, především ale o organizačních záležitostech. Pak jsem jej oficiálně vítal na balkoně radnice,“ vzpomíná Zikmund.

Na nějaké osobní rozhovory však přitom podle něj nebyl čas.

„Před prezidentem vystupovali ještě asi tři řečníci a my jsme čekali uvnitř v místnosti. Ačkoli se ochranka snažila nikoho tam nepouštět, přece jenom tam byla spousta lidí a velký ruch. To mrzelo i prezidenta, který si chtěl své předřečníky poslechnout a případně na ně reagovat. Jako muzikanta mě taky mohlo napadnout, že i v této v místnosti by měl být reproduktor,“ pokrčil rameny bývalý starosta.

Návštěva prezidenta však podle něj byla zážitkem, který se bude těžko opakovat. Do centra města tehdy podle odhadů přišlo asi třicet tisíc lidí, plná byla i přilehlá náměstí.

„Vzpomínám si, že tehdy hovořil o tom, že na náměstí by se místo Lenina měla zase vrátit Masarykova socha a popřál nám, aby se nám to brzy podařilo. A skutečně to netrvalo dlouho, než se tam vrátila,“ uzavřel Zikmund.

Objektivem svého fotoaparátu pozoroval tehdy prezidentskou návštěvu Bob Pacholík.

„Bylo to strašně hektické. Prezident navíc přijel z druhé strany, než jsme ho čekali. Člověk se musel rychle orientovat a nebylo moc času. Navíc byla všude spousta lidí a to se také hůř fotí. Ale byl to silný zážitek,“ líčil Bob Pacholík.