VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Africe se cítím jako doma

Stražisko /ROZHOVOR/– Před třemi měsíci se vrátila Marcela Krejčí z africké Keni. Vysokoškolská studentka ze Stražiska učila na africkém kontinentě místní lidi o české kultuře, zkoumala vliv výuky zemědělství na děti ze základních škol a zároveň čtvrt roku poznávala jejich životní styl.

17.9.2016
SDÍLEJ:

Marcela Krejčí v šatech z tradiční africké látky kitengeFoto: Marcela Krejčí

Jak s odstupem času hodnotí své působení v přímořském státě ve východní Africe a co ji tam nejvíce překvapilo? Nejen o tom jsme si se studentkou Mezinárodní humanitární a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého povídaly.

Už tři měsíce jste zpátky v České republice. Co pro vás bylo při návratu nejtěžší?

Při odjezdu na mě padl stres, že po návratu zase přijdou otázky: jak bylo? Když se člověk vrátí z takového pobytu, je plný dojmů a musí je vstřebat. Jenže na takovou otázku mu můžete odpovědět buď dobře, nebo špatně. Nikdo se neptá detailně a pak se každý diví, že o tom nedokážu mluvit.

Navíc jsem v Keni dostala pár dní před odletem malárii, takže zpáteční let byl náročný. Poštípali mě komáři, když jsme byli v Mombase v Haller parku, a do pěti dnů jsem dostala malárii. Už jsem ji prodělala v Ugandě a původně jsem myslela, že mám chřipku nebo zápal plic, ale testy ukázaly, že je to malárie. Na letišti jsem jim to bohužel řekla, takže mě hned zavedli k ředitelce letiště. Ale paní se na mě podívala a řekla, že vypadám dobře, tak mě do letadla pustili. Po návratu domů jsem ale stejně skončila na infekčním oddělení.

Výlet do Afriky musí být pro člověka kulturní šok. Zažíváte to i v opačném případě, když se vracíte domů?

Návrat je pro mě možná horší, protože si člověk za ty tři měsíce v Africe zvykne natolik, že je to tam pro něj jako doma. Jsem tam spokojená, lidé jsou tam přátelštější než u nás a není tam tolik stresu. Ale samozřejmě se mi stýskalo po mé rodině tady v ČR.

Předtím jste byla v Ugandě, takže nějaké zkušenosti s obyvateli Afriky jste měla. Bylo něco, co vás i přesto v Keni překvapilo?

Když jsme jednou jeli ze slumu v Kibeře, cestou zpátky v centru Nairobi nás pronásledovala skupina pěti mužů, kteří mi už otvírali batoh. Jela jsem s kolegyněmi, které řekly, že musíme změnit směr, protože mě chtějí přepadnout. Bylo to velmi únavné. Na zádech jsem měla desetikilový batoh, měla jsem začínající malárii a v takovém stavu jsme kličkovaly po městě. Musím říct, že se mi v hlavě začaly přehrávat ty nejhorší možné scénáře, ale nakonec jsme je setřásly.

Jaký byl rozdíl mezi pobytem v Keni a Ugandě?

Najednou mi došlo, že v Ugandě jsem byla hrozně naivní. Tam jsem se měla jako v bavlnce, měla jsem zajištěno ubytování, stravu, bydlela jsem v relativně bezpečné oblasti a měli jsme ochranku. Jela jsem autobusem přes půl země za známými a vůbec jsem se nebála. V Keni jsem bydlela sama na vesnici, kde jsem měla jen suchý záchod, v koupelně šváby a v pokoji potkany. Po baráčku mi lezli i gekoni.

Občas jsem proto přespávala u kamarádky v Kisumu u Viktoriina jezera, což je čtvrté největší město Keni. Bydlela dva kilometry nad městem na kopci, její dům byl obehnaný vysokým plotem s ostnatými dráty, a přesto ji už třikrát vykradli, i když byla doma. Když v České republice večer rozsvítíte, zloděje odradíte, zatímco v Keni ho přilákáte, protože vidí dovnitř a může se podívat, jaké máte vybavení.

Když jste u kamarádky občas přespávala, neměla jste strach, že by se mohlo něco takového stát?

Ale nám se to málem stalo. Jednou nám celou noc chodil po zahradě nějaký člověk a skákal ze střechy na střechu po jednotlivých domech a chodil nám pod okny. Kamarádka mi vykládala, jak mámu její známé znásilnili i před devíti sourozenci. Opravdu jsem se bála o svůj život a říkala jsem si, že asi umřu.

U nás by člověk v takovém případě zavolal policii na pomoc, ale jak je to v Keni?

Policie tam vůbec nefunguje, nemají žádné telefonní číslo, na které člověk může požádat o pomoc. I když by někdo přijel, nejdříve by chtěli zaplatit, aby vůbec začal něco dělat. V Keni je totiž obrovská míra korupce. A stejně by vám v ničem nepomohli. Zloději jsou v té oblasti nejčastěji lidé z rozvrácených rodin, kteří buď nechtějí vůbec pracovat, anebo přes den dělají řidiče-taxikáře motorek bodaboda a v noci kradou.

Ačkoli Keňa patří k vyhledávaným turistickým zemím v Africe, zmítají jí nepokoje. Jaká byla situace za vašeho pobytu?

Každé pondělí bývaly v Nairobi v Kibeře demonstrace, stejně tak i v Kisumu , kde pokaždé umřeli alespoň dva lidé, hořela auta a celkově bylo lepší nevycházet ven. Lidé protestují proti stávajícímu režimu a prezidentovi, jehož armáda pak tyto protesty krvavě potlačuje. Jenže další volby by měly být až za rok. V Keni má obrovský vliv Čína, která zde buduje silnice a opravuje železnice. Vláda s ní spolupracuje, protože patří k největším investorům, ale lidé jsou naštvaní, protože jim bere ropu, ze které místní nemají žádný zisk, a znehodnocuje krajinu.

Co vás naopak v Keni nejvíc potěšilo?

Překvapilo mě, jaké jsem tam navázala kontakty. Ve vesnici, ve které jsem bydlela, jsem byla v kontaktu s místním evangelickým knězem. Když jsem potkala jeho příbuznou, hned mě za nimi pozvala do Mombasy. A to jsme se znali pár minut. Jela jsem za nimi a byli úžasní, navíc měli děti ve věku mých sourozenců, takže mi pobyt u nich připomínal domov. Stejným způsobem jsem se dostala i do hlavního města Nairobi, kde jsem zase bydlela u jeho sestry.

Co byste doporučila lidem, kteří by chtěli vyjet do afrických zemí?

Zajistit si kvalitní očkování, které vyjde zhruba na pět až šest tisíc korun, ale přispívají na něj i pojišťovny. Také si zjistit bezpečnostní situaci na ministerstvu zahraničních věcí a registrovat se do programu Drozd. Díky němu ministerstvo ví, že když v zemi nastanou nepokoje nebo přírodní katastrofa, má tam svoje lidi. A určitě je potřeba si vzít na obranu proti komárům repelenty, moskytiéru a dlouhé oblečení na noc. Někteří lidé užívají antimalarika, ale mně přijde, že mají mnoho nežádoucích účinků.

Co plánujete dělat po pobytu v Africe?

Dělám stáž u jedné velké neziskové organizace, kde pomáhám s projekty v Barmě, Kambodži, Srí Lance a Filipínách. Máme tam projekty na zdravotnictví, bioplyn i zemědělství. Zkouším si tak práci, kterou bych chtěla v budoucnu dělat.

Chci také uspořádat výstavu fotografií z Keni, případně přednášky o svém pobytu v Africe, a z jejich výtěžků přispět keňské skupině 25 žen z Ajiga, které pomáhají místním dětem a dospělým v boji s písečnou blechou – parazitem, který způsobuje bolestivé štípance na chodidlech. Chtěla bych jim poslat peníze na nákup obuvi pro nejchudší děti, neboť právě obuv může napadení touto blechou zabránit.

I když jsem momentálně vyměnila Afriku za Asii, mám v plánu se do Keni ještě vrátit.

Autor: Hana Masaříková

17.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Značkování kol tzv. syntetickou DNA
9

V Prostějově začnou značkovat kola neviditelnou ochranou

Ilustrační foto

Kam o víkendu? Na škodovky, fashionshow či hodovou slávu

Školáci v Určicích běhali pro Afriku

VIDEO / Pomoc potřebným a pohyb skloubili v pátek dopoledne školáci v Určicích. Zapojili se totiž do projektu Vyběhej školu.

AUTOMIX.CZ

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

/FOTOGALERIE/ Na vozech mají heslo Pomáhat a chránit, nicméně i oni potřebují občas pomoc. Vidět policejní auto - ať státní či obecní policie - v nesnázích je sice trochu nezvyklé, ale občas k tomu dojde.

Víkend bude žhavý, po krátkém osvěžení se vrátí vedra

Teploty až 31 stupňů, ale taky místy přeháňky nebo bouřky, slibuje meteopředpověď na nadcházející víkend v Olomouckém kraji.

O infekcích i nemocech na cestách. Primář infekčního oddělení ON-LINE

Zdeněk Prokeš šéfuje oddělení, na kterém končí lidé z celého Olomouckého kraje, pokud si přivezou nějakou tropickou nemoc. 

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies