Už kvůli lidem, které podle ní mohl postihnout stejný osud. Kdyby byli ve špatný čas na špatném místě tak, jako její dcera.

Vaše dcera zemřela v ubytovně v Oseku nad Bečvou poté, co měla podle svědků popíjet otrávený alkohol se svým známým. Pětačtyřicetiletý muž později v nemocnici zemřel také. Jak jste se vlastně dozvěděla o tom, co se stalo?
Byla jsem asi jedna z posledních, kdo to zjistil, a to ještě od kamarádky v práci. Přišla jsem za Boženkou s nějakou hloupostí, a ta mi jen řekla: „Já už to vím, máš mrtvou dceru". Tak jsem odpověděla, že si snad dělá legraci. Vytočila jsem sto padesát osmičku, představila se a řekla jim, co se děje. Zeptali se mě, jak se jmenuji a pak mi vysvětlili, že volám na tísňovou linku, a ať se raději obrátím na nejbližší policejní služebnu. Přišla jsem se tedy celá ubrečená zeptat na kriminálku, jestli je moje dcera mrtvá. Byl tam jeden známý policista, který mě znal, protože s Míšou byly už dříve problémy, ten vlezl do počítače a říká: Je to modře, tak je to potvrzené. A to byl můj konec, zhroutila jsem se. Nejhorší bylo, že jsem ani nevěděla, co se jí vlastně stalo. Nejdříve jsem myslela, že si podřezala žíly, protože už to jednou udělala. Pak mě spojili s nějakým policistou z Hranic, který uvedl jen to, že jí asi bylo špatně, protože u ní na pokoji našli kýbl. Tím to skončilo, víc jsem nevěděla. Dali mi číslo na pitevnu do Olomouce a tam mi oznámili, že můžu zařizovat pohřeb.

Vaše dcera žila sama?
Ano. Já bydlím v Přerově, protože mám ještě dvě další dcery. Sedmnáctiletá chodí na gymnázium a osmiletá do školy. Míša byla nejstarší a bydlela sama, ale navštěvovala nás. Hlavně ta nejmladší Deniska ji měla hodně ráda. Ta to také nese nejhůře, nemůže pochopit, že už s námi není. Proto byla šťastná, když jsem donesla domů urnu. Řekla mi: Mami, to je dobře, že jsi ji přinesla. Míša už je zase s námi. Někteří z rodiny, kteří se o ni celý život nezajímali, mi teď vyčítají, že jsem ji nechala jen zpopelnit a neudělala pohřeb. Já na to ale neměla peníze. Půjčila jsem si od otce deset tisíc, abych měla alespoň na kremaci. Kdybych měla všechno zaplatit, tak nemůžu obléct ani tu maličkou. Moje životní minimum je třináct tisíc. Polovinu dám na byt, pak škola a gympl. Mám propůjčované peníze a ještě mi chybí na náhrobek.

Jana Švejdová, matka dívky z Přerova, kterou zabil metanolJaká Míša byla?
S Míšou byl kříž. Byla takový živel, trochu pohroma. Ale byla i hodná. Hlavně s tou nejmenší se měly hrozně rády. I když jsme se občas pohádaly, když jí bylo nejhůře, vždycky přišla domů. Až jí otrnulo, tak vždycky zase vyletěla z hnízda a přestěhovala se. Když něco potřebovala, byla jsem tu pro ni, telefonovaly jsme si. Jenže ona asi v tu neděli neměla kredit, že nemohla zavolat…

Proč se odstěhovala z domu?
Bylo jí sedmnáct a zamilovala se do kluka, který fetoval. Ten ji ode mě odtáhl a využíval ji. Až ji měl plné zuby, tak ji vyhodil na ulici. Pak se stěhovala z místa na místo, až skončila na té ubytovně.

Zjišťovala jste od svědků okolnosti toho, jak vaše dcera zemřela?
Dnes jsem se teprve dozvěděla, že to, na co umřela, byl asi rum. Mluvila jsem s jejím přítelem, kterému jsem nadala, že ji tam vůbec neměl do toho bince tahat, a ten mi popisoval, že prý s Míšou v neděli mluvil. Řekla mu, že sedí v motorestu v hospodě a tam se pije. Všude se píše, že dcera popíjela s kamarádem, který pak také umřel. Takže je jasné, že je otrávil stejný alkohol. Ten kamarád ji tam také našel. Prý ráno vstal, a protože mu neotevírala, vyrazili dveře. Jemu bylo pak také zle, a tak ho odvezli do nemocnice. Na druhý den tam umřel.

Budete se snažit získat finanční odškodnění tak, jako ostatní příbuzní obětí metanolu a nebo přímo lidé, kteří ne vlastní vinou zápasí s doživotními následky otravy metylalkoholem?
Původně jsem chtěla podat trestní oznámení na majitele ubytovny, ale notář mi řekl, že ho nemusím dávat, že se to šetří v rámci celé republiky. Žádost o odškodnění mi sepíše a já to jen podepíšu. Dceru mi to ale nevrátí. Zatím pořád čekám, až se mi ozve policista, který má klíče od zapečetěného pokoje. Nájemník, který bydlí v pokoji mé dcery, mi ty věci totiž nechce dát. Jsou tam boty, kozačky a další zimní věci. Já jsem ani nevěděla, že ji majitel z ubytovny vystěhoval, a některé věci jsou kdesi ve skladišti. Už to chci mít za sebou, je to pro mě hodně bolestivé.

Co vám pomáhalo zvládnout ty nejhorší chvíle?
Práce a moje šéfová. Ta mi pomáhá. A samozřejmě holky. Mám dvě hodné dcery. U té starší nevím, jak to zvládá. Drží všechno v sobě. Ale u té menší jsem měla velký strach. Ze začátku to nesla strašně špatně. Trochu se jí ulevilo, když jsem přinesla domů urnu. Dali jsme ji na stůl a položili vedle gerberu, protože bude mít Michalka v pátek svátek.