Kouč Vrba o Vánocích v Přerově: Největší radost byly hokejové chrániče

Nyní vše chystá na finální část přípravy před šampionátem ve Francii, ale také už myslí na Vánoce a rodinnou pohodu.

„Vánoce by měly být o tom, že se sejde celá rodina a vytvoříte příjemnou atmosféru," říká dvaapadesátiletý Pavel Vrba, který v rozhovoru pro Nové Přerovsko zavzpomínal i na dětská léta a mimo jiné prozradil, co u něj doma nesmí chybět na štědrovečerní tabuli.

Rok je pomalu u konce. Jak jej hodnotíte?
Kdybych působil na klubové úrovni, tak asi hodnotím každý rok, ale u reprezentace je to cyklus dvouletý, takže musím hodnotit roky dva. Postoupili jsme na mistrovství Evropy, navíc z tak těžké skupiny, takže jsem samozřejmě spokojený. Doufám, že něco uhrajeme i na evropském šampionátu.

Při pohledu na rozlosování vaší kvalifikační skupiny, kde byli největší favorité Holanďané, nevyzpytatelní Turci a zlepšující se Islanďané, věřil jste, že můžete postoupit z prvního místa?
Když se podíváte zpětně, jak jsem se tvářil, když nám vylosovali naši skupinu, tak jsem moc spokojený nebyl. Holandsko a Turecko, to jsou týmy, které mají hráče v nejlepších klubech. Samozřejmě jsem věděl také o síle Islandu, který v posledních letech udělal obrovský fotbalový krok vpřed. Už i to, že jejich jednadvacítka byla na mistrovství Evropy a dva roky nato hrála baráž o postup na Euro ukazuje, že jejich fotbalová kvalita šla hodně nahoru.
Takže jsem věděl, že naše skupina je strašně těžká. Ale zase zároveň, když je obtížná skupina, tak si týmy navzájem berou body. To se nakonec i potvrdilo, když každý mohl vyhrát s každým. Svým způsobem to nakonec byla i výhoda.

Teď už znáte i soupeře pro základní skupinu na Euru – Španělsko, Chorvatsko, Turecko. Jak vidíte vaše šance?
Nebudeme si nic namlouvat, všichni víme, že los nedopadl optimálně. Dostat Turecko ze čtvrtého koše, to je ta nejhorší varianta. Je to těžká skupina. My ale na Euro pojedeme s cílem postoupit ze základní skupiny.

Do finálového turnaje ve Francii zbývá půl roku. Jak bude vypadat příprava?
Ve finální části přípravy chceme jet na soustředění do Rakouska a v březnu nás navíc ještě čeká dvojutkání. Momentálně sháníme soupeře, kteří by měli mít kvalitu týmů jako na mistrovství Evropy. Na soustředění v Rakousku bychom pak chtěli odehrát ještě jeden zápas s účastníkem Eura. Před odletem do Francie plánujeme sehrát ještě generálku. Zatím to vypadá na nějakého exotického soupeře, který by měl dorazit do Prahy.

Euro se hraje příští rok ve Francii, kde není v poslední době příliš bezpečno. Nebojíte se případných teroristických ú­toků?
Může se stát cokoliv. Dnes už Evropa bohužel otevřela hranice takovým způsobem, že se sem dostávají pravděpodobně lidé, kteří se sem dostávat nemají. To není problém náš, ale politiků a lidí, kteří se o to starají.
Co se týče fotbalu, tak si myslím, že ve Francii budou tak mimořádná bezpečnostní opatření, že se nemůže nikomu nic stát. Samozřejmě nebudu tvrdit, že například nějaký blázen nezavolá, že je někde bomba. Každopádně si myslím, že Francouzi na to budou důkladně připraveni.
Jen pro nás to bude složitější v tom, že kontroly budou probíhat opravdu všude a bez kartiček na krku se nikdo nikam nedostane. Bezpečnostní opatření budou jistě mimořádná.

Představy o reprezentaci se většinou naplnily

Kdyby bylo nejhůř, myslíte, že by se Euro případně mohlo přesunout jinam?
Je pravda, že jsem teď zaslechl něco o Anglii, že by měla případně zájem, ale spíš je to možná jen spekulace. Nevěřím, že by si Francouzi nechali mistrovství vzít. Jsem přesvědčen o tom, že se bude hrát ve Francii.

V pozici trenéra národního týmu jste už dva roky. Naplnila tato funkce vaše očekávání?
V novinách vyšla zpráva, že bych měl po mistrovství Evropy skončit, tož nevím (směje se).
Nějaké představy jsem samozřejmě měl a spousta z nich se i naplnila. Neříkám, že se některé naplnily úplně, ale to u reprezentačního trenéra snad ani nejde. Je to úplně jiná funkce než v klubu, kde po dohodě s majiteli nebo sportovním manažerem pomáháte klub řídit. Z tohoto pohledu jsem možná měl až moc „růžové brýle", ale na druhou stranu, co se týče mých představ o A-týmu, tak se vesměs naplnily a jsem rád, že výsledkem toho je postup na mistrovství Evropy. Z tohoto pohledu jsem tedy spokojen a uvidíme, co bude dál.

Co je náplní vaší práce, když zrovna nehrajete s nároďákem?
Když nejsou kvalifikační zápasy, tak mě třeba bombardují novináři, ať přijdu na rozhovor (směje se). Jinak samozřejmě jezdím po určitých akcích, které souvisí s Českým fotbalovým svazem, jezdím na zápasy, sleduji formu jednotlivých hráčů, jsem v kontaktu s hráči ze zahraničí, podílím se i na některých věcech, co se týká školení trenérů a tak dál…

Baví vás tato práce víc, než pozice u ligového týmu?
Říkám to otevřeně, že mi ten každodenní kontakt jako na klubové úrovni asi chybí. Je to něco jiného, když jste s hráči každý den, než když vám přijedou třeba po čtyřech měsících a máte na ně jen tři nebo čtyři dny před zápasem. Je to o to složitější. Na druhou stranu u reprezentace jsou hráči, kteří by měli být tou kvalitou výrazně výš, než na klubové úrovni, takže z tohoto pohledu se to srovnává. Samozřejmě uznávám, že někdy si na práci v klubu rád vzpomenu a někdy mi to i chybí.

Kolik času trávíte v Praze a na cestách? Naopak jak často jste doma v Přerově?
Na cestách jsem teď mnohem víc než v Plzni. V klubu jsem trávil většinu roku, takže doma jsem byl mnohem méně. Teď toho času mám trošičku víc, i na rodinu. Když jsem byl v Plzni, tak se cestovalo na zápasy, ale nic víc. Teď je to mnohem náročnější, najedu o mnoho víc kilometrů po zápasech a různých cestách po Evropě. Nyní jsou třeba aktuální cesty do Rakouska a Francie, kam pojedeme hledat hotely a areály na to, abychom měli všechno zabezpečeno na soustředění a mistrovství Evropy.

Kde v Přerově seženu hezký stromek?

Přejděme teď k Vánocům. Čtenáře by jistě zajímalo, jestli doma dodržujete nějaké vánoční zvyky?
Naše rodina určité zvyky má… na Vánoce se scházíme, máme i nějaké zvyklosti na zahradě. Jsou to takové rodinné věci, které si držíme. Naše rodina hodně drží pospolu, takže z tohoto pohledu tradice dodržujeme a určitě je dodržíme i letos.

A co nesmí u Vrbů chybět na štědrovečerní tabuli?
Samozřejmě kapr a bramborový salát, to je jasné, ale kromě toho u nás na stole nesmí chybět ještě candát.

Bydlíte v rodinném domě, zdobíte jej na svátky?
Přiznám se, že tohle nás nějak nechytlo. Kdybychom měli malé děti, tak asi jo, ale teď už to necháváme na sousedech.

Nemůžu se nezeptat, na jaký vánoční strom jste zvyklí? Živý nebo umělý?
Kdysi dávno jsme měli umělý, ale před lety jsme přešli na živý. Ještě ale musím zjistit, kde tady v Přerově seženu nějaký pěkný vánoční stromek. Zřejmě teď asi budu víc chodit po trzích a hledat ten pravý (směje se).

Jak stíháte, máte už nakoupené dárky?
Je pravda, že většinu dárků zařizuje manželka a já tak maximálně pro ni. Ona ale stejně ví, co jí koupím (směje se). Tuto starost tedy nechávám manželce, ona si s tím ví rady a řekl bych, že se jí to i líbí, nakupovat dárky pro druhé.

Jakým dárkem jste kdy udělal vaší ženě největší radost?
Největší radost jí podle mě udělalo, že jsem si ji vzal. Bylo to těsně před Vánoci, takže to byl předčasný dárek, který jí vydržel a věřím, že jí vydrží ještě dlouho.

Vánoce v teple? Manželka si to dokáže představit

Profesionální sportovci toho musejí hodně skousnout. Stalo se vám někdy, že byste kvůli práci trávil Vánoce v cizině?
Na rozdíl od hokejové reprezentace do dvaceti let, která má pravidelně na konci roku mistrovství světa, my naštěstí děláme sport, který o Vánocích dává volno. Ovšem na rozdíl od Anglie, kde se jede i přes svátky. Zatím všechny Vánoce jsem tedy prožíval doma.

A dokážete si představit, být na Štědrý den na dovolené v teple u moře?
Manželka si to dokáže představit (směje se), takže možná mě to někdy potká. Zatím jsme ale vždy byli s rodinou a věřím, že to tak bude i v nejbližších letech. Máme totiž roční vnučku, takže si myslím, že to znovu bude takový ten človíček, který nás přesvědčí, že Vánoce se mají trávit doma s rodinou.

Jak vzpomínáte na vaše dětství a Vánoce?
Asi jako každé dítě. Na Vánoce jsem se vždy těšil a čekal, co mě překvapí pod stromečkem. Ale samozřejmě už čtrnáct dní před Vánoci jsem lítal po bytě a hledal, kde je co schované.

Z čeho jste měl tehdy největší radost?
Vzpomínám si, že největší radost mi udělaly chrániče na hokej. Tenkrát se totiž pravidelně chodilo hrávat, když zamrzlo. Nevím, jestli je to stále tak populární, ale tehdy se po škole sešel na rybníku a Bečvě snad celý Přerov a valilo se až do večera.

Co vám udělá dnes největší radost?
Mám své dárky, denní potřeby, které vyžaduji na každé Vánoce, ale nechám se samozřejmě i překvapit.

Přijede klan z Lobodic a jdeme na punč

V Přerově jsou přes advent hodně oblíbené punče na náměstí. Chodíte také?
Pravidelně se na náměstí setkáváme s rodinou. Máme takový zvyk, že i klan z Lobodic přijede do Přerova, sejdeme se tady u stánků a pokecáme. Už se vídáme jen jednou do roka, není to jako kdysi. I tohle je jeden z těch našich vánočních zvyků.

A co koncert Pavla Nováka na Štědrý den, patří to také k vašim tradicím?
Nemůžu tvrdit, že tam chodíme každý rok, v Přerově bydlíme totiž zatím jen tři roky, ale když nám to vyjde, tak se jdeme podívat.

Dáváte si nějaká předsevzetí do nového roku?
Ani bych neřekl. Vánoce by spíš měly být o tom, že se sejde celá rodina a vytvoříte příjemnou atmosféru. Naopak potom vás čeká zase rok práce, aby ty Vánoce byly opět hezké.

Co byste si přál do příštího roku?
Určitě si přeji, aby moje rodina fungovala tak, jak se nám to daří v posledních letech, a abych se na tom podílel i já. Přeji si, aby všichni mí blízcí byli zdraví a spokojení. To by pro mě byl asi ten nejkrásnější dárek.