Loupežnická cyklotrasa: ráj pro tělo i duši

Loupežnická cyklotrasa

Trasa: Lipová – Horní Štěpánov – Pohora – Úsobrno – Na Duraně – Šubířov – Sládkova skála – Konice, žst.

Délka trasy: 25,5 km

Vhodnost trasy: pro rekreační cykloturisty

Zajímavosti na trase: Lipovská upolínová louka, Uhliska, Skelná huť, Slámova louže, Sládkova skála.

Alternativní trasa: Místo z Lipové můžeme na trasu vyrazit i z Protivanova. Dáme se směrem na Bukovou, projedeme vesnicí a asi po jednom kilometru odbočíme na cyklostezku vpravu. Ta nás dovede před Horní Štěpánov, kde se napojíme na původní cyklotrasu.

Loupežnická očima cykloturisty

Na vyjížďce nás čekají nepřístupné hvozdy plné duchů mordýřů a loupežníků. Vydáme se do severních kopců. Abychom nepíchli či nevypustili duše dřív, než stačíme poznat i ty nejzazší kouty našeho regionu, často se k nim na našich toulkách svezeme vlakem nebo cyklobusem.

Tentokrát využijeme dokonce obou. Cestu můžeme zahájit na prostějovském autobusovém nádraží, kde o prázdninách ze stanovišť 10 a 11 denně vyjíždí úžasná věc – cyklobus. Na tuhle cestu je dobré vyrazit brzy, tedy 7:45 ze stanoviště 10.

Jedeme do Lipové. Slámové výrobky ani košíky se zde už nevyrábějí, takže pokud se zrovna nehraje dobrý fotbal, cestou, kterou nás cyklobus přivezl, se vrátíme na křižovatku nad obcí. Malebně zvlněnou silnicí se po cyklostezce č. 5039 vydáme na Horní Štěpánov.

Při pohledech na jih (vlevo) se možná budete divit, jak hluboké u nás máme lesy. Po straně opačné se pak potáhnou pole plná kamení, stejně tvrdého jako je život v tomto kraji. Ten byl před válkou německým ostrůvkem, a v jejím průběhu zde probíhala hranice protektorátu. Napětí i smutek je v něm cítit dodnes.

Upolíny jako z pohádky

Asi po 1,5 km této silnice padá do údolí nenápadná polní cesta k utajené přírodní rezervaci Lipovské upolínové louky. Jde o část prameniště říčky Okluky, se kterou se na jiném výletu ještě důvěrně seznámíme.

V květnu zde opatrně můžete upolíny obdivovat. Před Horním Štěpánovem budeme míjet Uhliska, asi nevýznamnější chráněné území regionu, kam bych raději ani nechodil ze strachu, že šlápnu na něco vzácného. Při průjezdu obcí, než před kostelem odbočíme vlevo, můžeme věnovat vzpomínku rodákovi Ferdinandu Karafiátovi, lidumilnému lékaři a spisovateli Konicka.

V Pohoře nás čeká malebná hospůdka

Naše cesta vede do zapadlé vísky Pohora, nejzápadnějšího místa našeho regionu. Kolem místního kostela a rybníčku se u hospody napojíme na cyklistickou trasu č. 505, stejně jako na žluté značení, po kterém se na malou chvíli podíváme dokonce za hranice našeho kraje.

Dalším cílem je totiž Skelná Huť, část Úsobrna, které bylo hraniční a mýtnou osadou už od středověku. Známé jsou místní sklárny, kromě toho si ale připomeneme, že zde kdysi sídlil i sám knížepán. Tenkrát, v době Přemysla Otakara II., byl však jeho úřad přesunut do Jevíčka, a my budeme sledovat stopy jeho družiny do zdejších lesů.

Strmě na Duranu

Pokud se po dosavadní pohodlné jízdě z kopce obáváte nutné „odvety“, uvažujete správně. Stopy knížecího dvorce totiž vedou po žlutém značení do pořádného kopce, na jehož vrcholu byl založen, a přes 200 let stál hrad, obehnaný valem s příkopem až 6 metrů hlubokým.

Za ním se ukrývali právě zlotřilí rytíři, a po nich pak hordy sprostých loupežníků, řádících na blízké obchodní cestě z Olomouce na Čechy, které dokázali vyhnat až husitští vojáci. Durana, magické místo opředené zlověstnými mýty.

Od rozcestníku „Na Duraně“ cestou na úplný vrchol se nemusíte stydět slézt z bicyklu. Za denního světla tu najdete už jen hromady kamení, ale se soumrakem je radno být odtud dál, třeba u dobrých lidí Šubířova.

Šubířovu vévodí Slámova louže

Do této vísky, jedné z našich nejvýše položených, se podle žlutých značek budou otáčet i naše kola. Od místní hospody se dál vydáme po červené. Pokud nebude po dlouhém suchu, za obcí si všimneme tzv. Slámovy louže, která připomíná někdejší náhorní ráz krajiny, kdysi plné jezírek, vrchovišť a rašelinišť. Ta se vytratila s odvodňováním při honbě za zemědělskými výnosy.

Dál po červené stezce potkáme smutnou Sládkovu skálu – lom s rybníčkem a kamennou vzpomínkou na Miladu Mackerlovou, která v něm utonula. Značky nás pak lesními cestami zavedou až k vlakovému nádraží v Konici.

Zde náš doprovod končí, každé 2 hodiny můžeme i s bicykly nasednout do motoráčku na Prostějov.

Pokud však stále oplýváte silami, nic vám nebrání v další jízdě lemující železnici do některé z dalších zastávek. (Nejlépe po cyklotrase č. 5031 do Ptení, a odtud po č. 5039 do Kostelce na Hané.) Třeba na pivo do Čunína (dalších 4,5 km), na koupaliště ve Stražisku (8 km), nebo až na její konečnou (27 km).

Tomáš Štefek, Martin Zaoral, Karel Rozehnal