Ještě před pár měsíci ji téměř nikdo neznal. Osmnáctiletou hráčku TK Prostějov Petru Kvitovou fanoušci v Česku objevili až v únoru letošního roku, kdy na turnaji v americkém Memphisu prošla z kvalifikace a v úvodním kole turnaje šokovala svět výhrou nad nejvýše nasazenou tenistkou domácí Venus Williamsovou ve třech setech 2:6, 6:3, 6:3.

Kvitové bylo v té době sedmnáct let a byla na 143. místě ženského světového žebříčku. „Už to moc neprožívám. Vzpomíná se na to dobře, ale je to jen výhra nad normální hráčkou,“ culí se s několikaměsíčním odstupem Kvitová, která ohromila Českou republiku v barážovém zápase Fed Cupu v Izraeli, když získala pro Česko, které výhrou nad izraelskými tenistkami postoupilo do elitní skupiny, první bod, když porazila 18. hráčku světa Shahar Peerovou 2:6, 6:3, 6:0. Teď ji čeká další výzva. Grandslam v Paříži začíná v neděli. „Doufám, že navážu na formu z Izraele,“ přeje si v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Letošní sezona vám vychází, užíváte si ji?
Ani si nepřipouštím, že by to byla nějak nejlepší sezona. Věřím, že budou i lepší než tato.

Do povědomí fanoušků jste se zapsala výhrou nad Američankou Venus Williamsovou v 1. kole turnaje v Memphisu. Ještě si na ten zápas vzpomenete?
Na vítězství nad takovou skvělou hráčkou se vzpomíná vždycky dobře. Hlavně mi to ale připomínají lidé okolo. Osobně to beru spíše tak, že jsem ji jednou porazila a jde se dál.

Ve Fed Cupu v Izraeli jste šla z českých tenistek jako první na kurt, byla jste nervózní?
Bavila jsem se o tom pořadí s Lucií Šafářovou, ale shodly jsme se, že je nám jedno, v jakém pořadí půjdeme hrát. Nakonec to padlo na mě, ale nijak nervózní jsem nebyla. Spíše naopak, zdálo se mi, že jsem docela uvolněná. Bylo to fajn.

Izraelka Shahar Peerová vyhrála první set, čím jste utkání zlomila?
Na kurt jsem šla uvolněná, ale jakmile začal zápas, padla na mě trochu nervozita. Peerovou jsem vůbec neznala a nevěděla jsem, jak proti ní hrát a co od ní čekat. Po prvním setu mi kapitán (Petr Pála – pozn. aut.) řekl, ať do toho jdu a hraji svou hru. Poslechla jsem ho a vyšlo to.

Určitě je rozdíl nastupovat za sebe, nebo za Česko, že?
Je to obrovský rozdíl. Když hrajete za republiku a české vlajky, tak se cítíte úplně jinak. Je to takové svazující. Máte větší zodpovědnost, než když hrajete sama za sebe.

Druhé utkání proti Tzipi Obzilerové jste ale prohrála, kde byl největší problém?
S Obzilerovou jsem byla trochu svázaná vědomím, že jsem mohla udělat ten třetí bod, který by nám zajistil účast v elitní skupině Fed Cupu pro příští rok. Taky jsem se cítila po sobotním utkání s Peerovou docela unavená a bolely mě nohy. Obzilerová hrála výborně a jsem ráda, že holky ve čtyřhře dokázaly ten třetí bod získat.

Po Fed Cupu jste prakticky ihned odjížděla do Prahy, kde jste se zúčastnila ECM Prague Open. První zápas jste měla hrát už v úterý. Padala na vás únava i tam?
Byla jsem ráda, že se v úterý nehrálo, protože jsem byla celý den docela ospalá (smích).

Máte jich sice výrazně méně než vítězných zápasů, ale jak prožíváte porážky?
Jsem zklamaná, a někdy až moc. Hlavně, když si zápas prohraju svými vlastními chybami. Snažím se na to rychle zapomenout.

Začínala jste s tenisem doma ve Fulneku nebo jste někam dojížděla?
Přímo ve Fulneku. V pěti letech mě na kurty přivedl táta. Nemusela jsem nikam dojíždět.

Byl to tatínek, kdo vás u tenisu udržel v letech, kdy se děvčatům nechce příliš věnovat sportovní dřině?
Já sice takový typ nejsem a po nějakých zábavách jsem moc nepokukovala, takže v tomhle to se mnou táta moc těžké neměl. Ale samozřejmě i já jsem měla chvíle, kdy jsem s tenisem chtěla končit.

V kolika letech jste se „loučila“ s tenisovou kariérou?
Bylo to tak ve třinácti čtrnácti letech, ale nikdy jsem to nemyslela příliš vážně – a na druhý den jsem šla zase poslušně trénovat. Byly to takové ty pubertální výlevy (smích).

S tenisem procestujete hodně zemí. Kde se vám nejvíce líbilo?
U mě jednoznačně vítězí americké Miami. Celý turnaj je tam krásný. Hraje se na ostrově, okolo je moře a palmy.Moc hezké jsou Grand Slamy. Především atmosférou.

Je třeba právě Florida to místo, kde byste chtěla někdy v budoucnu žít?
Určitě se nechci stěhovat do zahraničí. Jsem Češka a chci žít tady. Ale na dovolenou bych si do Miami určitě zajela ráda.

Nejlepších výsledků dosahujete na tvrdém povrchu. Je to váš oblíbený povrch?
Určitě. Beton je pro mě to pravé (rozhodně).

Co dělá Petra Kvitová, když nehraje tenis?
Především jsem s rodinou nebo s kamarády. Vzhledem k tomu, že studuji třetí ročník v Bílovci na gymnáziu, musím se hodně učit.

Kým byste chtěla být, kdybyste nebyla profesionální tenistkou?
Chtěla bych asi dělat psycholožku. Vnímám problémy ostatních lidí, a možná bych k tomu proto měla předpoklady. Jinak nevím. Právě proto, že jsem nevěděla, čím bych chtěla být, tak jsem šla studovat gymnázium.

Petra Kvitová dotazník

Datum narození: 8. března 1990.
Místo narození: Bílovec.
Výška/váha: 183 cm/70 kg.
Umístění na žebříčku: 97. (k 5. květnu 2008).
Nejvyšší pozice na žebříčku: 95. (28. dubna 2008).
Hraji: levou rukou.
Trenér: Matěj Lipták (Slovensko).
Klub: TK Agrofert Prostějov.
Vítězné turnaje ITF: 6 (2007: Stuttgart, Praha-Průhonice, Přerov, Valašské Meziříčí; 2006: Szeged, Valašské Meziříčí).
Na okruhu WTA: od roku 2006.
Zápasy vyhrané/prohrané ve dvouhře: 72/23.
Přezdívka: Kvíteček nebo Kvítko.
Dosažené vzdělání: základní, studuji třetí ročník gymnázia v Bílovci.
Bydliště: Fulnek.
Stav: svobodná.
Největší sportovní úspěch: určitě vítězství nad Američankou Venus Williamsovou v 1. kole turnaje v Memphisu letos v únoru.
Sportovní vzor: Martina Navrátilová.
Doplňkový sport: volejbal, basketbal.
Záliby: kino, posezení s přáteli nebo sport.
Oblíbené jídlo: mám ráda italskou nebo japonskou kuchyni, tudíž vítám těstoviny, pizzu nebo suši.
Oblíbené pití: pomerančový džus nebo vodu.
Co nesním: nemusím dršťkovou polévku, mleté maso ani klobásy.
Jak relaxuji: u televize, internetu.
Vysněný vůz: řidičák si dělám a uvažuji o nějaké oktávii nebo fabii.
Největší přání: těch je hodně…
Oblíbená barva: modrá.
Oblíbená kniha: moc nečtu, takže žádná.
Oblíbený film: na Fed Cupu se s holkami koukáme na film 300: Bitva u Thermopyl, ať máme bojovnou náladu.
Na co se dívám v TV: sledovala jsem Ordinaci v růžové zahradě, ale teď, když nebývám doma, tak už vůbec nevím, o co jde.