Čas ukázal, respektive třináct kol, které vydržel na lavičce hanáckého týmu, že tomu pravému se zdaleka nepřiblížil.
Před osudovým třináctým kolem, kdy Hanáci selhali v Ostravě, dostal Mavrenski ultimátum: do Vánoc se prohra toleruje jen s Nymburkem!
Myslím, že když podobně znějící větu předseda správní rady BK Milan Matzenauer vyslovil, věděl, že Ivicovi de facto podepsal výpověď s malinkatou možností adventního zázraku.
Velmi správný krok!
Aniž bych chtěl jakkoliv hanit trenérské schopnosti Mavrenského, koneckonců je prokázal v Adriatické lize s celkem Vojvodiny Novi Sad, jeho odchod se stal nevyhnutelně nutným.
Proč?
Ani ne tak kvůli špatnému postavení v tabulce, ale proto, jak Orli působili na palubovce. To nebyl rychlý, atletický basketbal, o kterém básnil šéf klubu. Naopak. Špatná obrana, individuální pojetí hry.
Ale i na tom se dalo zapracovat. Jenomže Mavrenski svým svěřencům ordinoval víc volna než tréninku. Nadmíru času hráči využívali po svém.
Těžko říct jestli podobné tréninkové metody praktikoval Mavrenski i v Srbsku.
Jeho nástupce, bývalý šéftrenér mládeže, Peter Bálint je s BK Prostějov pevně spjatý. Dokonale zná prostředí a vlastně ani moc neriskuje. Horší než Mavrenski být nemůže.
V pozadí Mavrenského pádu se trochu vytratil pád Miroslava Marka. Loni byl hlavním koučem Orlů, letos asistentem a teď pracuje s mládeží.
Když si klub kupuje zahraničního hráče, zhlédne kupu videokazet s jeho výkony. Podobné pásky ale u trenérů neexistují.
Za ty mluví výsledky.
Mavrenski byl zjevně srbským zajícem v pytli. Alespoň tak za něj křičí souhrn jeho práce na Hané…
Jan Dočkal, sportovní redaktor Deníku