VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Pavlica: Chci stavět mezi lidmi mosty

PROSTĚJOV - Coby primáš Hradišťanu vystupuje Jiří Pavlica bezmála třicet let. Pod jeho uměleckým vedením se ze souboru stala nejznámější moravská cimbálová kapela.

21.4.2007
SDÍLEJ:

Jiří Pavlica.Foto: DENÍK/Martin Zaoral

V jeho tvorbě se prostupují dva světy. Starý s tradičními, z folklóru vycházejícími muzikantskými postupy a nový, objevitelský, plný poctivého hudebního hledačství a touhy přijít s něčím hladivým a překvapivým zároveň.

Oba světy pak propojuje touha po sdělení hlubších hodnot. Takových, které se vymykají z dravého proudu řeky každodennosti, ačkoliv tvoří jeho trvale platné koryto. „Prostřednictvím hudby si chci s lidmi povídat o lásce, toleranci, zrození i smrti,“ svěřuje se Jiří Pavlica.

Jedna z vašich písní se jmenuje Rozhovor. Vnímáte i koncert jako určitý druh rozhovoru?

Hraní skutečně beru jako příležitost pro přímý dialog s posluchači. Byl bych rád, kdyby naše vystoupení nebylo chápáno jako koncert, ale jako setkání.
Nejde o to, že bychom měli být rozděleni na diváky sedící v hledišti a na muzikanty na pódiu. Důležité je, že jsme všichni společně v jednom sále, na palubě jedné lodě a můžeme skrze vzájemnou komunikaci určovat, kam ta loď popluje.

A kam byste ji chtěl směřovat?

Hradišťan se svými vystoupeními snažil vždycky předat tři důležitá „p“: pohlazení, poznání a poselství. Pohlazení se týká emoční roviny. Lidé, by se na našich setkáních měli cítit především příjemně. Pokud jde o poznání, tak v tomto směru se snažíme nabídnout něco nového, co mohou posluchači sami pro sebe objevit. Například představit jim nějaký netradiční hudební nástroj.

Ovšem velice podstatné je i třetí „p“ tedy poselství. To se týká především duchovní roviny. Záleží nám totiž na tom, abychom publiku zprostředkovali konkrétní hodnoty, které považujeme za důležité.

Jaké to jsou?

Tak na prvním místě vzájemná láska, tolerance a porozumění.

Slyší na tyto tradiční hodnoty i člověk 21. století?

Pokud mohu soudit z plných sálů a příjemných reakcí ostatních lidí na naše setkávání, pak snad ano. Zároveň mě těší i to, že lidé od nás neodcházejí s tím, že by cestou domů měli převrátit nějaké popelnice nebo rozbít pár výloh. Vidím velký rozdíl v tom, když někdo chce stavět a jiný bourat. Osobně je mi rozhodně bližší to první. A věřím, že lidem, kteří na nás chodí, také.

A co tedy nejraději budujete?

Řekl bych, že mosty. Spojnice nejen mezi lidmi, ale i různými kulturami. To je jeden z důvodů, proč jsem na koncert do Prostějova přizval také své přátele z Altaje, což je autonomní republika na Sibiři. Ten malý, osmdesáti tisícový národ žije úplně jinak, než my tady, ale zároveň je toho až překvapivě mnoho, co nás spojuje.

Proč jste pozval právě je?

Líbí se mi jejich netradiční způsob hlasového projevu, který je spíš přírodním úkazem než čímkoliv jiným. Hlavním kritériem je však jejich opravdovost, která z nich vyzařuje.

Navštívil jste buddhistické i lamaistické chrámy v Asii, procestoval Spojené státy a pobyl nějaký čas v Africe. Zavítal jste při svých toulkách světem i do Prostějova?

Studoval jsem vysokou školu v Olomouci a první vztah k Prostějovu jsem nalezl skrze HaDivadlo. Ne, že bych sem nějak pravidelně dojížděl, ale věděl jsem, že tu funguje výborná parta lidí, která se nechtěla jen tak lehce smířit s komunistickým režimem, v němž musela žít.

Co si myslíte o hanáckém folklóru?

Z dob svých studií si vzpomínám na spolupráci s Mánesem a Radkem Kubaníkem. Rozhodně existují zajímavé archivy s hudbou starých Hanáků. Jde o to, aby si k němu současní lidé dokázali najít cestu. Chce to osobnosti schopné folklór skutečně vnitřně prožít a zároveň jej tvůrčím způsobem posunout zase o nějaký kus dál.

Z čeho při své tvorbě vycházíte?

Jednak čerpám z archivů nejrůznějších regionů a potom vycházím z vlastní zkušenosti, kterou se snažím obohatit o vědomí historických souvislostí. Důležitým svorníkem těchto dvou rovin je pak obsahové sdělení. Při našich setkáních si chci prostřednictvím hudby povídat s lidmi o lásce, toleranci a zrození, ale i o nenávisti či smrti. Život bez smrti není totiž představitelný. Podle mě se nejedná o protiklady, které by se vzájemně vylučovaly, nýbrž o dvě strany jediné mince.

21.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

U minigolfu v Mostkovicích někdo podpálil zázemí

Miroslav Kalousek ve sněmovně.
DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Šofér otočil auto na střechu, zamknul a zmizel

Po řidiči, který boural v Brodku u Prostějova, pátrají policisté. Ti zjišťují okolnosti nehody, k níž došlo v pátek asi ve dvě hodiny ráno a řidič z místa zmizel.

Řidič nechtěl čekat na projetí vlaku, raději zničil závory

O závory přišel v pátek železniční přejezd v Ptenském Dvorku. Zničil je netrpělivý řidič, který nehodlal čekat na projetí vlaku.

Miss středních škol: Chtěla jsem také stát na pódiu, tak jsem se přihlásila

ROZHOVOR / Novou MissOK je od pátku Lucie Henslová z Olomouce. I přes úspěch v soutěži krásy středních škol Olomouckého kraje se chce sedmnáctiletá studentka Gymnázia Čajkovského soustředit hlavně na vzdělání.

Mažoretky nadchly němčické publikum

VIDEO / Více než sto mažoretek o víkendu zaplavilo němčickou sportovní halu. Ta v neděli odpoledne patřila jejich kvalifikaci na republikové mistrovství. Bylo se tak na co dívat. Své umění předváděly jak téměř dospělé slečny, tak holčičky, které ještě nejsou pomalu školou povinné.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies