VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Pavlica: Chci stavět mezi lidmi mosty

PROSTĚJOV - Coby primáš Hradišťanu vystupuje Jiří Pavlica bezmála třicet let. Pod jeho uměleckým vedením se ze souboru stala nejznámější moravská cimbálová kapela.

21.4.2007
SDÍLEJ:

Jiří Pavlica.Foto: DENÍK/Martin Zaoral

V jeho tvorbě se prostupují dva světy. Starý s tradičními, z folklóru vycházejícími muzikantskými postupy a nový, objevitelský, plný poctivého hudebního hledačství a touhy přijít s něčím hladivým a překvapivým zároveň.

Oba světy pak propojuje touha po sdělení hlubších hodnot. Takových, které se vymykají z dravého proudu řeky každodennosti, ačkoliv tvoří jeho trvale platné koryto. „Prostřednictvím hudby si chci s lidmi povídat o lásce, toleranci, zrození i smrti,“ svěřuje se Jiří Pavlica.

Jedna z vašich písní se jmenuje Rozhovor. Vnímáte i koncert jako určitý druh rozhovoru?

Hraní skutečně beru jako příležitost pro přímý dialog s posluchači. Byl bych rád, kdyby naše vystoupení nebylo chápáno jako koncert, ale jako setkání.
Nejde o to, že bychom měli být rozděleni na diváky sedící v hledišti a na muzikanty na pódiu. Důležité je, že jsme všichni společně v jednom sále, na palubě jedné lodě a můžeme skrze vzájemnou komunikaci určovat, kam ta loď popluje.

A kam byste ji chtěl směřovat?

Hradišťan se svými vystoupeními snažil vždycky předat tři důležitá „p“: pohlazení, poznání a poselství. Pohlazení se týká emoční roviny. Lidé, by se na našich setkáních měli cítit především příjemně. Pokud jde o poznání, tak v tomto směru se snažíme nabídnout něco nového, co mohou posluchači sami pro sebe objevit. Například představit jim nějaký netradiční hudební nástroj.

Ovšem velice podstatné je i třetí „p“ tedy poselství. To se týká především duchovní roviny. Záleží nám totiž na tom, abychom publiku zprostředkovali konkrétní hodnoty, které považujeme za důležité.

Jaké to jsou?

Tak na prvním místě vzájemná láska, tolerance a porozumění.

Slyší na tyto tradiční hodnoty i člověk 21. století?

Pokud mohu soudit z plných sálů a příjemných reakcí ostatních lidí na naše setkávání, pak snad ano. Zároveň mě těší i to, že lidé od nás neodcházejí s tím, že by cestou domů měli převrátit nějaké popelnice nebo rozbít pár výloh. Vidím velký rozdíl v tom, když někdo chce stavět a jiný bourat. Osobně je mi rozhodně bližší to první. A věřím, že lidem, kteří na nás chodí, také.

A co tedy nejraději budujete?

Řekl bych, že mosty. Spojnice nejen mezi lidmi, ale i různými kulturami. To je jeden z důvodů, proč jsem na koncert do Prostějova přizval také své přátele z Altaje, což je autonomní republika na Sibiři. Ten malý, osmdesáti tisícový národ žije úplně jinak, než my tady, ale zároveň je toho až překvapivě mnoho, co nás spojuje.

Proč jste pozval právě je?

Líbí se mi jejich netradiční způsob hlasového projevu, který je spíš přírodním úkazem než čímkoliv jiným. Hlavním kritériem je však jejich opravdovost, která z nich vyzařuje.

Navštívil jste buddhistické i lamaistické chrámy v Asii, procestoval Spojené státy a pobyl nějaký čas v Africe. Zavítal jste při svých toulkách světem i do Prostějova?

Studoval jsem vysokou školu v Olomouci a první vztah k Prostějovu jsem nalezl skrze HaDivadlo. Ne, že bych sem nějak pravidelně dojížděl, ale věděl jsem, že tu funguje výborná parta lidí, která se nechtěla jen tak lehce smířit s komunistickým režimem, v němž musela žít.

Co si myslíte o hanáckém folklóru?

Z dob svých studií si vzpomínám na spolupráci s Mánesem a Radkem Kubaníkem. Rozhodně existují zajímavé archivy s hudbou starých Hanáků. Jde o to, aby si k němu současní lidé dokázali najít cestu. Chce to osobnosti schopné folklór skutečně vnitřně prožít a zároveň jej tvůrčím způsobem posunout zase o nějaký kus dál.

Z čeho při své tvorbě vycházíte?

Jednak čerpám z archivů nejrůznějších regionů a potom vycházím z vlastní zkušenosti, kterou se snažím obohatit o vědomí historických souvislostí. Důležitým svorníkem těchto dvou rovin je pak obsahové sdělení. Při našich setkáních si chci prostřednictvím hudby povídat s lidmi o lásce, toleranci a zrození, ale i o nenávisti či smrti. Život bez smrti není totiž představitelný. Podle mě se nejedná o protiklady, které by se vzájemně vylučovaly, nýbrž o dvě strany jediné mince.

21.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Trenér Uničova Zbyněk Zbořil

Prostějov hrál v Uničově bez gólů. Ztracené dva body, litoval Machala

Dopravní nehoda s požárem na D1.
AKTUALIZOVÁNO
7

Nehoda na D1 zablokovala tah z Olomouce na Ostravu

Billboardy musí od silnic pryč, nepůjde to lehce

Už jen dva týdny zbývají do chvíle, kdy by z dálnic a silnic první třídy měly zmizet bill-boardy. Novela zákona o pozemních komunikacích určuje kolem důležitých cest ochranná pásma, v nichž nesmějí poutače stát a rozptylovat motoristy. V Olomouckém kraji je takových míst několik a krajský úřad se už nyní obává soudních tahanic o to, aby poutače z blízkosti silničních tahů zmizely.

Hasiči řešili uvízlý bagr i auto převrácené na střechu

Hned ke dvěma závažnějším zásahům vyjížděli v pátek navečer hasiči na Prostějovsku.

Historická budova v Hrušce půjde k zemi

Kvůli tomu, zda by se měla zbořit historická budova, která sloužila jako zázemí pro mateřskou školu, proběhlo v obci Hruška na Prostějovsku v první polovině roku referendum. Lidé zboření schválili, nyní se čeká na demoliční výměr.

Schváleno: Bílovice-Lutotín vypsali sbírku na rodinu postiženou požárem

Bílovice-Lutotín - Štěstí v neštěstí nyní prožívá rodina Motalových. Ta před téměř dvěma týdny přišla o část domu, který shořel během požáru. Při něm ohořela i budova obecního úřadu, právě jeho osazenstvo se ale rozhodlo rodině pomoct. A uspořádalo sbírku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení