Zde zahrála své písně a čtyřčlenná skupina tak i přiblížila žánr Indie rock, který vyznává.

„Chceme, aby naší hudbě rozumělo co nejvíce lidí," vysvětlil anglické texty skupiny Froples její dvaadvacetiletý zpěvák a kytarista Ondřej Duchoň.

Ten se rozhovořil nejen o prozatím největším počinu kapely, ale také o svých začátcích i české hudební scéně.

Ondřeji, na začátek by mě zajímalo, jak jste se dostal k hudbě?

Bylo mi asi šest let, když jsem dostal první kazetu. Jednalo se o dílo skupiny The Offspring. Nepamatuji se už co to bylo za album. Pořád jsem si ale jejich písničky pouštěl. Byl to pro mě takový první impulz. Později jsem přešel na české klasiky.

Velký zlom pak přišel ve třinácti. Začal jsem poslouchat americkou kapelu Blink 182, což bylo pro mě dost zásadní. To mě bavilo několik let vkuse. Za poslední zlom v mém hudebním vývoji bych pak označil dobu, kdy mi bylo šestnáct let. Tehdy jsem se dostal k britským kytarovkám, u nichž jsem zůstal až do dneška.

Dočetl jsem se, že vaše skupina byla založená v roce 2015. Do jaké doby se ale datují její úplné začátky?

V šestnácti jsem si s kamarády řekl, že spolu založíme kapelu. Nakoupili jsme si tedy nástroje, i když jsme tehdy nikdo moc ještě hrát neuměli. Začal jsem hrát se současným baskytaristou, ostatní členové se postupně měnili. Začal také docházet můj kamarád a spolužák Petr, který dorazil na zkoušku a když někdo chyběl, zastoupil ho. Až loni zjara jsme si řekli, že bychom mohli utvořit novou skupinu. A vznikla Froples, která od té doby hraje ve stejném složení.

Kde aktuálně zkoušíte?

Na zkušebnu mám obrovské štěstí. Před lety jsem si s tehdejšími spoluhráči dohodl klubovnu ve Vrbátkách. Jednoho dne pak začala rekonstrukce objektu a tak nás vyhodili. Bylo to však štěstí v neštěstí, protože jsme následně získali prostory od známého, pro kterého jsem pracoval.

V nich zkoušíme doteď, jsou naše vlastní, takže se nemusíme o nic starat. Trávíme zde hodně času, většinou spontánně. Někdy ani nehrajeme a jen povídáme, jindy jsou to naopak tři hodiny hudby vkuse.

Jakému žánru se věnujete?

Indie rock. Zvolili jsme si tak proto, že naše hudba vychází z nezávislé scény a je hlavně o kytarách.

Jak je to s vaší tvorbou? Hrává skupina i cizí písně nebo pouze své dílo?

To je pro nás myslím si specifická věc. Cítili jsme hned od začátků autorskou potřebu. Takže jsme se skoro úplně vyhnuli cizím songům, které jen výjimečně hrajeme veřejně. Od samotného založení skupiny se potřebujeme hudebně vyjádřit. Nechtěli jsme jen hrát, ale také aby nám lidi tu hudbu věřili a měli z ní nějaký pocit. Chtěli jsme zkrátka, aby si odnesli kousek z nás.

To se vám mohlo podařit nedávno na festivalu Rock for people, kde jste díky hlasům fanoušků dostali možnost hrát. Jak vlastně myšlenka na přihlášení do soutěže o tuto možnost vznikla?

Souviselo to s vydáním našeho singlu. Chtěli jsme ho nějak propagovat, ale vydali jsme ho poměrně pozdě. Navíc, spousta lidí pak ani neví, že něco jako Indie rock vůbec existuje. Snažíme se každopádně hrát co nejvíc a zaujmout, i když náš žánr není v rádiích zrovna nejhranější.

Jednou z mála možností byl tak tento festival. Kamarád Jirka, který objíždí zem s projektem Čisté festivaly mě na to upozornil. Později se podařilo, vybrali nás a pak už šlo o hlasy lidí. Snažili jsme se dát vědět přes sociální sítě a většinou s velmi pozitivním ohlasem. Výsledkem pak bylo, že jsme si na festivalu zahráli.

Jednalo se o největší dosavadní úspěch kapely?

Ano, bylo to hodně super. Určitě největší akce, na níž jsme se aktivně podíleli. Dosud jsme stihli objet nějaké kluby na Moravě, ale pro skupinu to byla první účast na festivale.

Nebyli jste proto nervózní ve chvíli, kdy jste měli hrát před větším množství lidí než kdy předtím?

Před naším pódiem bylo určitě více lidí, než pro kolik jsme kdy předtím hráli. Nervozitou už jsme ale netrpěli, spíše jsme se na vystoupení těšili a užili si ho od začátku do konce. Hráli jsme prostě na maximum. Chtěli jsme ze sebe dostat co nejvíc. A i podle reakcí přihlížejících se to povedlo.

Jak dlouhé bylo vaše vystoupení? Kolik jste toho stihli zahrát a zazpívat?

Hráli jsme devět písní, celkem šlo asi o pětačtyřicet minut. Přímo na tomhle pódiu byly nachystané i malé nástroje. Přihlížející si je mohli vzít a přidat se k nám. Stalo se nám tak, že jeden z diváků si vzal tamburínu a zahrál si s námi jeden song. Právě na této scéně byla velká možnost i improvizovat a hlavně to, že byla otevřená i pro fanoušky je velmi dobrý nápad.

Festivaly a podobné větší akce jsou nepochybně velkým zdrojem inspirace. Ale také kontaktů. Stalo se vám tedy, že po této akci máte dveře otevřené do více hudebních klubů?

Načerpali jsme spíše inspiraci a zážitky v tom smyslu, že jsme viděli kapely, o které bychom jinak přišli. Od nich se právě můžeme inspirovat v tom, jak dělat hudbu.

Jaké bylo z vašeho pohledu zázemí festivalu?

Úplně super. Dostali jsme vstupy do backstageových barů, takže jsme se nemuseli mačkat v barech a měli naopak možnost si v klidu posedět. Měli jsme také k ruce asistenty, kteří nám pomohli vynosit nástroje na pódium a připravit scénu. Nic nám prostě nechybělo a bylo super potkat také lidi z jiných kapel.

Jaké jsou teď plány kapely?

Na podzim bychom určitě chtěli objíždět české a moravské kluby. Slovensko by se taky dalo.

Naznačoval jsi už, že není snadné získat v nějakém hudebním klubu, ale hlavně v rádiu, prostor a navíc Indie rock není příliš známý. Čím to podle vás je?

Obecně platí, že česká média sází jen na jistotu, tedy na téměř až staročeské kapely. Přijde mi, že také špatně funguje prostor z veřejných peněz. Třeba na akce si města obvykle pozvou revivalové kapely, které však nepřichází s ničím novým, ničím posluchače neobohatí. Přitom kdyby pozvali místní hudební skupiny, tak to bude pro lidi zase něco nového. Navíc každou stovku, každou tisícovku by stoprocentně využili, mladým kapelám se hodí každá koruna.

Je to ale takový začarovaný kruh. Pořadatelé prostě přijdou s tím, že lidi tyhle revivaly a klasiky chtějí. Jenže jak by mohli nechtít, když nic jiného v rádiích pomalu nehrají. Člověk, který si pustí rádio prostě výběr nechce řešit a poslouchá zkrátka to, co mu stanice nabídne.

Bere to tak, že rádio vybralo to nejlepší. Přitom se však vyhnulo progresivitě. Najdou se ale i výjimky. Nám například poskytl prostor Český rozhlas, konkrétně Wave. Za to jsme hodně vděční i proto, že má tato stanice dobré pořady.

Zpět k vaší tvorbě. Všiml jsem si, že vaše texty jsou anglické. Zpíváte pouze anglicky?

Ano, vůbec nehrajeme v češtině. Jde o to, že dnes se kapely prezentují na sociálních sítích a každý si je může najít. Hudbou ve světovém jazyce chceme dokázat, aby si nás byl schopný poslechnout někdo tady, v Anglii nebo třeba na Novém Zélandu.

To je pro nás stěžejní. Chceme, aby naší hudbě rozumělo co nejvíce lidí.

Kromě Indie rocku, je ještě nějaký jiný hudební směr, kterému by se mohla v budoucnu kapela věnovat?

Neposloucháme v kapele jen kytarové věci, sem tam děláme i elektroniku. Když je hudba dobře udělaná, nezáleží na nástroji. Zatím jedeme čistě přes kytary, ale v budoucnu bychom mohli zařadit právě elektronické prvky do naší hudby.