Jó, Janda. S tím byla vždycky sranda. Podívejte se

„Nejsem si jistý, jestli jsme na Plumlově už náhodou někdy nevystupovali. Pokud ne, aspoň načneme novou sedmačtyřicetiletou periodu,“ přidal na začátek Petr Janda úsměvnou narážku na dlouhověkost své kapely.

„Jó, Janda. S tím byla vždycky sranda,“ reagoval na jeho zvolání jeden z dvojice postarších vousatých seladonů stojících bokem a opírajících se s tekutým zrzkem o strom.

Potom se už rozjela ta pravá olympiciáda. Kapela svou směsí starých pecek a nových songů přiváděla publikum pod pódiem do varu.

„Těším se, že zahrají i naše oblíbené písničky Jasnou zprávu, Želvu a Anděla,“ nechala se slyšet Hanka sedící opodál na dece.

„Určitě si je společně s nimi zabroukáme,“ doplnila ji kamarádka Jarka.

Já jsem už teda úplně mokrej

V té době byl už frontman Olympicu Petr Janda pořádně v ráži.

„Já jsem už teda úplně mokrej. Holky, co vy na to?“ řičel do mikrofonu směrem k fanynkám pod ním.

„Olympic, Olympic, Olympic,“ odpovídaly mu hlasitým skandováním.

„No, radši trošku zvolníme,“ reagoval Janda a začal zpívat svým nezaměnitelným hlasem písničku Bon soir mademoiselle Paris a tisícihlavý sbor ho s potěšním doprovázel.

Spokojený byl i organizátor koncertu Radek Kocourek.

„Jsem moc rád, že nakonec vyšlo počasí, bouřková předpověď nás hodně vystrašila,“ svěřil se s nenaplněnou obavou a dodal, že na koncert si našlo cestu zhruba kolem třinácti set natěšených návštěvníků.

A téměř všichni, kdo na pláž přišli, si opravdu koncert vychutnávali. Každý podle svého gusta. Někdo v kotli pod pódiem, další na dekách pod stromy a ti více pohodlní s pivkem a klobáskou na lavičkách u desítek přichystaných stolků.

Snad jen malý, asi pětiletý rozumbrada, nebyl moc spokojený. Tahal totiž svého dědečka u brány za rukáv se slovy: „Poď uš konešně. Já mám toho Landy tak akolát po klk,“ neskrýval svůj názor. (rok)