„Štvalo mě, jak simulovali,“ vysvětluje Novák nejen dohrávání soubojů, ale i to, proč je raději v Prostějově, než v prvoligové Ostravě, která na něj vlastní práva.

Co nejlépe vystihuje vysokou porážku?
Lekce z produktivity. Víc se k tomu nedá říct.

Než jste přišel do Prostějova, krátce jste ve Vsetíně působil. Byl to pro vás vyhecovanější zápas?
Určitě ne. Hrál jsem tam jenom tři zápasy. Kluky znám, ale jinak jsem to bral jako každý jiný zápas. Sice mi to tam padlo zpoza branky, ale jinak se nestalo nic výjimečného.

To vás ani netěší, že jste dal gól svým bývalým spoluhráčům?
Ne. To je jedno.

Přesto jste na mě působil namotivovanějším dojmem, než obvykle. Hodně soubojů jste dohrával.
No, hrál jsem do těla trošku víc. Mě spíš štvalo (použil vulgarismus, pozn. red.), že simulují. Kvůli tomu jsem přitvrdil. Mívám problém s ramenem, teď bylo dobré, tak jsem přitlačil.

Takže v tom nebylo žádné vzájemné popichování?
Ne, ne, ne. Přitlačil jsem kvůli tomu, že simulují a taky že mi to rameno dovolí. Jak říkám, to jejich polehávání mě naštvalo.

Simuloval i obránce Černý, který se po vašem hitu u mantinelu jen těžko zvedal z ledu?
Ten ne. To je kamarád (usmívá se). Nesimuloval, ale vyplynulo to ze situace. Byl jsem docela v amoku.

Zdálo se, že v podobném rozpoložení se nacházel i Roman Hlouch. Nebyli jste zbytečně podráždění?
Podrážděnost tam byla u mě z toho, že simulovali. Roman byl spíš naštvaný, že prohráváme a že do toho nedáváme srdíčko. Chtěl to trošku pozvednout. Ale to se musíte zeptat jeho.

Prohra 2:6 se po sérii výher nečekala. Nemohli jste být i trošku uspokojení?
Myslím, že jsme jako mančaft bojovali. Třetí třetina byla dobrá, akorát že jsme dostali lekci z produktivity. Nic jiného.

Nescházely síly po náročném derby v Přerově?
Trochu unavenější jsme byli. Malinko jsme tahali nohy, ale nedá se říct, že bychom nemohli. To bylo spíše výsledkem. Kdybychom vedli, tak po ledě zase létáme.

Uvítal jste možnost jít za trenérem Flašarem do Prostějova?
Byl jsem ve Vsetíně, volal mi, že mě jako trenér bere. Řekl jsem mu, že není problém a půjdu za ním.

Prý se znáte už z dětství přes jeho syna, je to pravda?
Jo. Známe se z dřívějška. S jeho klukem chodím celý život do třídy, takže se i na mě celý život díval. Ještě když jsem byl junior, tak mě pan Flašar zkusil na tři týdny v áčku Prostějova. Potom jsem šel do Sarezy, kde mě stáhli. Ale vždycky, když mi řekl, šel jsem za ním.

Všichni hráči z prostějovské kabiny si Aleše Flašara pochvalují. V čem je jeho kouzlo?
Celý mančaft dokáže před zápasem vyburcovat. Všichni jdeme za ním! Tréninky jsou úplně něco jiného než ve Vsetíně, než v Ostravě. Zcela jiný styl. Na ledě se lítá.

Vztah trenér – hráč je tedy naprosto harmonický?
Určitě. Umí se k hráčům chovat.

Umí i přitvrdit? Padne třeba během tréninku také nějaké ostřejší slovíčko?
Samozřejmě. Umí zařvat jako pes, ale umí také pochválit. Mluví s námi na rovinu. Nepomlouvá za rohem. Hráči všechno řekne upřímně. To se cení.

V prvoligové Ostravě jste absolvoval celou letní přípravu. Prakticky se s vámi Poruba rozloučila těsně před startem sezony. Nemrzelo vás to?
Ne. Tam nejsou peníze. V Ostravě je to trošku o něčem jiném. Jsem určitě raději v Prostějově, než v Ostravě.

To je pro mě překvapující sdělení.
Ale pravdivé. Sice nehraji první ligu, ale za to si zahraji hokej, jaký chci. Tam jsem hrál čtvrtou pětku a to mě nebaví.

Věříte, že se s Jestřáby podíváte do play-off?
Doufám, že to dotáhneme. Zatím vyhráváme. Se Vsetínem je to první prohra, co jsem tady. Snad to zvedneme. Ještě je ve hře hodně kol, hodně bodů.