Výzva čtenářům:

PV deník je i na Facebooku! Staňte se naším fandou

Super Schönovi: Chceme se dostat výš než do divize

Luká – Starší Martin střílí branky v dresu divizní Konice a díky svým jarním výkonům se dostal i do hledáčku olomoucké Sigmy. O pět let mladší Lenka je zase jako doma u levé postranní čáry a neodmyslitelně patří do základní sestavy taktéž divizního Kostelce na Hané. Řeč je o sourozencích Schönových.

Autor:
Redakce

| Sdílet

Diskutovat (0) 27.7.2010 21:38

Lenka Schönová, záložnice divizního Kostelce na Hané, a Martin Schön, útočník divizní Konice

Autor: DENÍK/Jiří Možný

Oba se sice věnují fotbalu, preferují levou stranu, fandí Sigmě Olomouc a v případě volného času jezdí na Andrův stadion, Martin ale kope pravou, oplývá rychlostí a vyhýbají se mu zranění. Lenka naproti tomu dává přednost levačce před pravačkou, technice před rychlostí a většinu jara promarodila.

Celý rozhovor uskutečněný na jejich zahradě v Luké provázela uvolněná atmosféra, spousta vtípků i vzájemného popichování. „Když dá gól, tak začne. Je jak na hrušce,“ prozradila vysmátá kostelecká středopolařka. „ Ona hecuje, já se do ní nějak moc nemontuju,“ reagoval se smíchem konický kanonýr.

Fotbalu se již několik let věnují oba, přesto si spolu mockrát nezakopali. „Kvůli škole či tréninkům není čas,“ shodli se.

Letní zkouška v Sigmě

Jednadvacetiletý útočník začínal s kopanou v pěti letech ve Hvozdě, kde nastupoval za přípravku a žáky. Od dorostu již ale hájí barvy Sokola Konice. „Prošel jsem snad všechny posty kromě brankáře,“ zapátral v paměti s tím, že většinu dorosteneckého věku prožil na pozici stopera. „V útoku je to lepší. Když dáváš góly, seš více na očích,“ dodal s úsměvem.

Přípravu na ročník 2010/11 nezahájil s konickými spoluhráči, ale v kádru Sigmy Olomouc. „Bylo nás tam třicet, a to tam nebyli borci z áčka. Nebyla šance se udržet. Nedalo se nic dělat, věděl jsem to hned. Nic extra jsem nečekal,“ ohlédl se za několikadenním působením Schön.

V dresu Sigmy tak nestihl žádný přátelák, pouze pár dvoufázových tréninků. „První trénink jsme hráli mezi sebou, pak jsme měli posilování a druhý trénink byl taktický. Pak nám trenér řekl, že na nás nemá prostor,“ pokračoval.

Zapojil se tak opět do přípravy v Konici, nerad by však svoji kariéru zakončil pouze ve čtvrté nejvyšší české soutěži. „Chtěl bych si zahrát aspoň třetí nebo druhou ligu. Uvidíme, je to ve hvězdách,“ věří v další individuální pokrok.

Těším se na letní přípravu

Šestnáctiletá Lenka Schönová se k fotbalu dostala před zhruba dvěma a půl lety v Jesenci.

„Fotbal mě bavil vždy, jezdila jsem se dívat na bráchu. Když se naskytla možnost hrát za ženy, využila jsem ji,“ vyprávěla s tím, že před rokem a půl přešla do Kostelce, kde je maximálně spokojená.

Většina jejích spoluhráček má od čtrnácti do osmnácti let

Brzy se prosadila do základní sestavy a svou pozici uvolňuje pouze v případě zranění. To přitom má proti sobě konkurenci dalších více než třiceti fotbalistek. „Je strašně těžké se udržet, když trenér nás může vzít na zápas jen šestnáct. Loni to bylo výborné. Bylo nás tak dvacet a dobře jsme se střídali. Jak je nás hodně, tak některé holky jsou zklamané, že nejedou,“ mrzí Lenku.

Letní příprava nepatří zpravidla mezi oblíbené kratochvíle, fotbalistky si ji však i přes náročnost užívají. „Těším se. Chci se zlepšit. Pro kluky by to asi nebylo náročné, ale pro nás jo. Hodně běháme,“ vyprávěla s tím, že po rozcvičce následuje okruh kolem areálu, sprinty, cvičení a nakonec fotbálek.

„Navíc jezdím z Luké do Vilémova na kole a odtam teprve autem do Kostelce. Domů se tedy plazím,“ bere vše s úsměvem.

Chci s Konicí postoupit

Co fotbalového jeden na druhém obdivují? „Rychlost,“ neváhala Lenka. „Ani nevím. Rychlá moc nejsi. Jako jedna z mála ale naštěstí umíš kopat. Přišlo mi, že některé holky to kopou nesmyslně a ty se snažíš přihrávat,“ hodnotil Martin s úsměvem.

Stejně suverénně si počínali také tehdy, když měli zmínit něco, co by ten druhý potřeboval zlepšit. „Zpracování balonu,“ rozesmála se Lenka. „Samozřejmě běh,“ nenechal si nic líbit Martin.

Oba sourozenci mají za sebou nejlepší fotbalovou sezonu v kariéře a pevně věří, že následující ročník bude neméně úspěšný.

„Tato sezona se nám povedla, byli jsme pátí. Chtěli bychom být ještě výš, nejlíp postoupit, ale to se ještě uvidí. Hodně týmů se obměnilo,“ ohlédl se za druhým nejlepším historickým umístěním klubu Martin Schön. Výkonnostně se dařilo i mu osobně, především pak v odvetné části. Zatímco na podzim spíše střídal a skóroval pouze ve třetím kole do sítě Vyškova, na jaře dokonale využil smůly Martina Hlouše, který vinou zranění přišel o deset utkání. „Nejpovedenější byl zápas proti Rosicím. Nastoupil jsem poprvé po zranění Martina Hlouše a hned jsem dal gól. Proti Otrokovicím jsem se sice trefil dvakrát, ale to jsme prohráli 6:3,“ připomněl Schön, který se dál prosadil proti Rousínovu a Šardicím.

Gól proti Heršpicím, pak otřes mozku

Martinova mladší sestra Lenka pomohla Kostelci dokonce k bronzovým medailím těsně za druhou Vrchovinou. V osmnácti soutěžních duelech se sice trefila jen jednou, většinu jarních zápasů však nedobrovolně sledovala pouze v roli diváka.

Začalo to vítězným duelem proti Vrchovině, z něhož si odnesla otřes mozku. „Dostala jsem pecku do hlavy a byla jsem tři týdny mimo. Poté jsem si zvrtla kotník a vynechala další dva týdny. Hrála jsem tedy na jaře první dva a poslední dva zápasy,“ ohlédla se za poslední půlsezonou. Kvůli úvodnímu zranění také strávila několik dní v nemocnici.

Jedinou branku zaznamenala levá krajní záložnice na podzim (2:2 – pozn. autora), zato však do sítě nakonec vítězných Horních Heršpic. „Holky nás uběhaly. Útočily obránkyně a neustále nás přečíslovaly. Na to nejsme zvyklé. U nás jsou obránci prostě vzadu, hraje útok a záloha,“ všimla si podstatných rozdílů mezi oběma celky.

JIŘÍ MOŽNÝ

Martin Schön

věk: 21 let