VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Plzeňský kouč Vrba: Brzy ze mě zase bude Přerovák

Přerov - Jeden z nejlepších českých fotbalových trenérů současnosti Pavel Vrba převzal v Přerově ocenění pro osobnost roku a prozradil, že se do svého rodiště plánuje brzy vrátit.

18.3.2011
SDÍLEJ:

Pavel VrbaFoto: FCV/Jaromír Pech

Přestože už pár let patří k nejužší české trenérské špičce, zůstával tak nějak stranou mediálního zájmu.

O tom, že pochází z Přerova, věděl snad jen zarytý fotbalový fanoušek.

Nyní se Pavel Vrba těší nejenom obrovskému zájmu všech českých médií, protože jeho Viktoria Plzeň vede o pět bodů nejvyšší českou fotbalovou soutěž, ale rovněž se zapsal do přerovské historie. Stal se totiž prvním laureátem ceny Osobnost roku ankety Nejúspěšnější sportovec roku.

Držitel českého i slovenského titulu, úřadující vítěz českého poháru ve svých sedmačtyřiceti letech začíná sbírat i svá první velká ocenění. Před prestižní přerovskou cenou byl například vyhlášen nejlepším trenérem České republiky za rok 2010 v rámci tradiční ankety Fotbalista roku.

V rozhovoru pro Deník se Vrba rozhovořil o svých přerovských začátcích, rivalitě se Sigmou nebo čerstvé reprezentační nominaci Michala Bílka.

Svoji účastí v Přerově jste příjemně překvapil organizátory ankety Nejúspěšnější sportovec. Na druhou stranu je o vás známo, že se k Přerovu vždy hrdě hlásíte.
Sice jsem odsud v patnácti letech vystartoval pryč, ale je pravda, že společně s manželkou máme kořeny právě tady v Přerově. Děti se sem sice nechtěly moc vracet, ale my s manželkou stále více uvažujeme o tom, že se sem znovu nastěhujeme. Takže to vypadá, že v brzké době ze mě zase bude Přerovák.

Takže byste skloubil práci v Plzni s dojížděním z Přerova?
Moje práce je taková, že to vždycky budu muset skloubit s dojížděním, ať bydlím v Havířově nebo v Přerově. Těmi kořeny nás to sem táhne a chtěli bychom si tady koupit nějaký domeček. A pak budu dojíždět z Přerova někam, nebo budu třeba trénovat přímo v Přerově, kdo ví (úsměv).

V rámci galavečera jste obdržel cenu pro Osobnost roku. Překvapilo vás, že si v Přerově vzpomněli, že tu mají takového rodáka?
Určitě ano, jsem překvapený, protože už tu nejsem více než třicet let. Mám tady sice spoustu známých, ale vůbec jsem neočekával, že budu spojen s takovou anketou, která se v Přerově pořádá. Jsem rád, že jsem toto ocenění obdržel a že Přerováci na mě pořád myslí.

V Přerově jste odstartoval svoji kariéru coby aktivní fotbalista, o něco později i tu trenérskou. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínám si, že jsem tu jako hráč začínal někdy v osmi nebo devíti letech, tehdy se to jmenovalo tuším TJ Spartak Přerov. To byla taková ta léta chlapecká, kdy chcete, aby se z vás stal fotbalista. Pak se to zvrhlo, v patnácti letech jsem odešel do Baníku Ostrava a od té doby už jsem jenom cestoval. Přestěhoval jsem se na sever Moravy a tam jsem byl asi do dvaatřiceti. Pak jsem se do Přerova na chvilku vrátil, zavítal jsem sem přibližně na rok a půl, kdy jsem zde nejenom dohrával svoji kariéru, ale začal i trénovat. Měl jsem přípravky a starší žáky. To byly moje trenérské začátky, takže i přerovští funkcionáři mě ovlivnili v tom, že jsem toto povolání začal dělat a teď se jím živím.

O to smutnější může být pro vás pohled na fotbalovou mapu, odkud Přerov prakticky zmizel.
Přerovský fotbal samozřejmě sleduju. Když jsem sem tehdy v těch dvaatřiceti přišel, tak to bylo zrovna období, kdy se dostával z krize. Bohužel pak nastala léta, kdy si někteří na svá bedra nasadili víc, než mohli zvládnout, a Přerov spadl na úplné dno. Teď ale vidím, že se zase pomaličku škrábe nahoru. Dnes je ale doba pro sport hrozně složitá, a pokud není podpora města a dalších podobných struktur, tak těžko může někdo dělat fotbal na nějaké vyšší úrovni. Ale vím, že hráčská základna tu je a byla tu vždycky. Stejně jako podmínky, je tu hned několik travnatých ploch, do toho zařazuji i Kozlovice, které jsou kousek. Je jenom škoda, že se výchově hráčů nevěnuje více odborných trenérů, kteří by tady určitě talenty našli, věřím, že se tu najít dají. I když je samozřejmě nevýhoda Přerova, že ti nejtalentovanější hráči utíkají do Olomouce, kde jsou podmínky na úplně jiné úrovni. Tomu se ale v podstatě nedá konkurovat.

Zaregistroval jste, že nedávno došlo k sloučení dvou přerovských klubů – Viktorie a 1. FC? Může se tím blýskat na lepší časy?
Nevěděl jsem to, ale slyšel jsem tuto novinku hned, když jsem do Přerova dorazil. Vzhledem k tomu, že fotbalové základny jsou obecně čím dál menší, tak je důležité, aby se pro ně vytvořily dobré podmínky. Pokud se Přerov chce někam dostat, tak musí začít od mládežnické kopané. Potom se jim to vyplatí.

Chceme být bokem, ale moc nám to nejde

Taková anketa, kterou jste v Přerově absolvoval, pro vás může být v posledních dnech i příjemným oddychem. Váš tým neustále plní titulky novin, všude se o vás mluví, je na vás vytvořen velký tlak. Jak to všechno snášíte?
Je pravda, že momentálně jsme se Spartou asi nejfrekventovanější klub v novinách. Propírá se úplně všechno, cokoli řeknu, tak si na tom noviny smlsnou. Ale tím, že jsme v čele tabulky, tak zájem médií a veřejnosti je pochopitelně obrovský. Proto někdy možná chceme být trochu bokem, chránit se. Bohužel nám to moc nejde (úsměv). Na jednu stranu jsem rád, na druhou bych uvítal větší klid, ale ono to dost dobře nejde.

V roce 2004 jste získal český titul s Baníkem Ostrava, ještě coby asistent Františka Komňackého, o tři roky později jste už v roli hlavního kouče Žiliny vyhrál slovenskou ligu. Minulý rok jste s Plzní trimufovali v českém poháru. To je bilance, kterou se žádný jiný český kouč pochlubit nemůže. Jak si užíváte takové období?
Těžko říct, byla období, kdy jsem všechno snášel hůř. Kdy jsem si to opravdu dokázal užít, to byla mistrovská sezona s Baníkem, kde jsem dělal asistenta Frantovi Komňackému. Ostrava neskutečným způsobem žila fotbalem a bylo to hodně hektické, každý domácí zápas bylo vyprodáno. Velice příjemnou dobu jsem zažil i v Žilině, kde to mělo spíše rodinnou atmosféru, protože Žilina je město velké asi jako Přerov. Všechno tam fungovalo na velice profesionální bázi. Když jsem přišel do Plzně, tak mužstvo bylo někde na dvanáctém místě a za dva a půl roku se nám podařilo udělat obrovský krok dopředu. Momentálně bojujeme o špici, což je ale zásluha všech lidí v Plzni.

Vy ale nejste jediný Hanák v klubu, jeho šéfem se stal olomoucký podnikatel Tomáš Paclík. Jaký on má podíl na plzeňském vzestupu?
Příchodem pana Paclíka z Olomouce, který se stal novým majitelem klubu, se atmosféra hodně uklidnila, protože jsme byli možná před klinickou smrtí. Ale on se nebál do toho vstoupit a celou situaci zklidnil. V momentě, kdy kluby fungují a mají zajímavý hráčský kádr, tak se dají dělat výsledky. Z tohoto pohledu jsem rád, že jsem v klubu, který funguje a který momentálně hraje takovou roli, jakou před začátkem sezony asi nikdo nečekal.

Sigma všem v Česku utekla

Společně s Olomoucí předvádíte asi nejpěknější fotbal v lize. Na rozdíl od Sigmy ale nestavíte na vlastních odchovancích. Jak je na tom Plzeň vůbec s mládeží?
Každá mládežnická základna se tvoří nějakou dobu, nemůžete přijít a udělat ji z fleku. Výsledky přicházejí postupně, někdy to trvá pět šest let. Pak je důležité, aby funckionáři takovou dobu vydrželi. Já si myslím, že tohle je možná i cesta pro Přerov, nikdo nemůže čekat, že se něco stane hned. Je to o trpělivosti a nám se to v Plzni začíná poslední dobou vracet. Děláme to právě těch pět let a máme čtyři dorostence v kádru A mužstva. Takže si myslím, že i v Plzni je práce s mládeží na velmi vysoké úrovni. Ale přiznávám, že momentální jedničkou v práci s mládeží je Sigma Olomouc. To je jasně dané, v tomto Olomouc všem v Česku utekla.

Působil jste u mládeže Baníku Ostrava, který byl vždy v těchto kategoriích hlavním rivalem Sigmy. Vnímáte zápasy s Olomoucí pořád tak vyhecovaně?
Souboje Sigma – Baník, to byla v mládežnických kategoriích velká prestiž. Ne ve smyslu, že bychom si nějak nadávali, naopak. V Olomouci mám z toho období stále velice dobré kamarády, třeba s Gustou Chromým se vždycky potkám velice rád. Z tohoto pohledu to bylo takové zdravé štengrování a rád na to vzpomínám. Dnes beru Olomouc jako mužstvo, které pracuje zejména se svými odchovanci, což je jeden z nejlepších modelů, ale já osobně beru prestižněji třeba zápasy se Spartou nebo s Baníkem.

Nominace na Španělsko? Připadá mi to divné

Spartu máte úspěšně za sebou. O tom zápase se hovořilo jako o klíčovém, ale vy jste se snažili tyto hlasy tlumit. Nebyl to podle vás klíčový zápas?
Určitě nebyl, když se podíváte do nedávné historie, tak jsme měli dvanáctibodový náskok a už se psalo, jak máme všechno v kapse. My jsme v tom období měli štěstí, všechno jsme vyhrávali a body nám naskakovaly. Pak se to ale začalo ztenčovat, najednou to bylo o dva body a už nás zase všichni začali odepisovat, říkat, že Sparta nás porazí doma v Plzni a dostane se před nás. Já si myslím, že jsme ten zápas s ní zvládli velice dobře, odskočili jsme zase na pět bodů, ale pořád zbývá dalších třicet, protože je před námi ještě deset kol. Víme, že máme dobře našlápnuto, na druhou stranu nás čeká ještě spousta těžkých zápasů. V mužstvu panuje atmosféra, která nás řadí do role favorita, ale určitě se zatím necítíme jako vítězové. Až budeme dvě kola před koncem vést o sedm bodů, tak se o tom můžeme bavit, ale jinak ne.

Ale všechno už máte ve svých rukou.
Sparta se nevzdává, ale i Jablonec má v poslední době velmi dobrou formu, určitě jsme na pozoru a každý bod pro nás bude důležitý. Vzhledem k rozlosování víme, že máme obrovskou šanci, a záleží to jen na nás.

Nemrzí vás trochu, že do reprezentační nominace na nejbližší zápasy pronikl jen jediný hráč Plzně Jan Rezek?
Já už se do toho trošku obul ve Sportu. Ale řekl jsem si, že se o reprezentaci zajímat nebudu, protože je to v kompetenci pana Bílka. Pokud mu to vyjde, tak přiznám, že jsem tomu nevěřil, pokud to nevyjde, tak je to jenom jeho věc. On se musí zodpovídat za své kroky a já se do toho nebudu plést. Ale samozřejmě přiznávám, že pokud tam někteří hráči jezdí pravidelně celý podzim a pak přijde utkání jara se Španělskem, do kterého nominovaní nejsou na rozdíl od hráčů, kteří v reprezentaci nikdy nebyli, tak mi to připadá divné. Ale to je všechno, co k tomu chci říct.

Autor: Martin Dostál

18.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
40

Vychutnejte si léto s Deníkem a hlasujte o váš nejoblíbenější podnik

Memoriál Otmara Malečka v Prostějově
12

Prostějovský velodrom od čtvrtka prozáří hvězdy

Kabelkový veletrh bude poprvé na třech místech!

Jeden termín a tři města, kde se bude pomáhat prostřednictvím největší charitativní akce Deníku: Kabelkového veletrhu.

Aut je na Prostějovsku zase více než loni, nejvíc jezdí škodovek

Moderní doba umožňuje lidem snadno se dostat ke koupi vlastního dopravního prostředku, díky čemuž se mnohým může zdát, že houstne doprava. Jak vyplývá z dat, většina ukazatelů má skutečně rostoucí tendenci.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení